My dva

Plamínky v očích ti planou

čisté zlo je v tobě, jsi můj bratr?

Ne, jsi jen hloupé tele.

Co jsem pak já,

když tobě zlo říkají?

A přitom potají

modlí se abys ochránil je přede mnou?

Proč nemám jméno?

Proč lidé nepojmenovali to co zplodili?

Co krmili vlastní krví, vztekem a zlobou?

Cožpak zabíjet své děti není hřích??

A tak hladím tě, po tvých havraních vláskách můj bratříčku

tak setři slzu co máš na víčku

zlo přece neumí plakat......

Musíš se toho spoustu učit,

ty, můj jediný hříchu

My dva tu v mrtvolném tichu ... vládnem....

A ve hvězdách je psáno toho mnoho

o tom kdo, koho, proč a jak

umořil svou vlastní duši.

Přemýtám nad tím proč ti zlo tak moc sluší

A já beze jména?

proti mě je každá trochu krutá žena

jen labutí co je ozdobou na moři večného stesku....

A ty, co se chtějí klanit mě a darovati mi přízeň svou

ja ZAVRHNU

Nestojímo to aby mě někdo miloval!!.....

A to jen proto že ten,

kdo podobat by se mi chtěl

by měl věřit v sám sebe!

A svou pekelnou duši na trůn posadit a lidem VLÁDNOUT!!!!

Těm hloupým beránkům co zaprodjí svou DUŠI!!!

A KOMU?

No přece tobě .. můj bratře!!!!!!!!!

Tak zvedni hlavu A UŽ NEŘVI!

my věčně tu budem PÁNY!

Pro ty kdo nás stvořili.

Stvořili???

Ano, stvořitelům našim budeme panovat!!!

MY, SPOLU!!!