Nedokončená podzimní

Poslední hnědé šípky

visí jak zaschlá krev

na prádelních šňůrách

 

Jakýsi pták

oklovává

zbytky černých perel

které se vysypaly

pod bezinkovým keřem

 

A vítr žene listí

i s myšlenkami

celistvého stromu

na ostrý břit

jenž proniká

až ke kořenům

 

Jen mlč a pij

v tajném koutku bytosti

pohár ledové tříště

až to nemilosrdně zaduní

úderem zkamenělých zubů

a odhryznutý vaz žízně

přes okraj číše

odplivne si na chodník

 

A že tvá žízeň nemá dno

splývá s řekou

jak žízeň s žízní

dokud vlny

volným pádem

úlomky ptačí písně

neodnesou

do rybích vrší

kde včera dnes i zítra

jedno slovo jsou

 

---