Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNarozeninová
21. 11. 2004
7
0
2037
Autor
carrymoss
Možná trošku zmatená pocitovka o strachu z dospělosti...
V kapesním zrcátku
se ukrývá náš ztracený dětský úsměv...
Jen podej děťátku
prst a ono tě stáhne s sebou.
Neboj se.
Tyto střepy nepřinesou štěstí
ani zlaté mušky.
Na hrotu mé tužky
se třpytí slza.
Ta poslední dětská...
Dospělí nepláčou!
A přitom být velký je tolik smutné...
Proto do louží skáči.
Letící kapky dopadnou na sklíčka
ztracená po kapsách života.
Tak usměj se do svého zrcátka...
Kdo chce zůstat dítětem, tak jím zůstane, ikdyž kapesní zrcátku bude usvědčovat z něčeho jiného.
Smutná dospělost?
Snad.
Ale každá mince má dvě strany.
Tak usměj se do svého zrcátka...
To je hezký, to my moc sedí. tip
No ale dítětem svým způsobem člověk může být i v dospělosti, jen to musí dokázat a nesmí se stydět za různé úlety v jeho letech společností nepřijatelné
Na hrotu mé tužky
se třpytí slza.
Ta poslední dětská...
Dospělí nepláčou!
A přitom být velký je tolik smutné...
Proto do louží skáči.
Letící kapky dopadnou na sklíčka
ztracená po kapsách života.
Tak usměj se do svého zrcátka...
Je moc pěkná, vystihuje dobře pocity.... TIP a vítej na Písmákovi
Dospělí nepláčou!
A přitom být velký je tolik smutné...
Proto do louží skáči.
Letící kapky dopadnou na sklíčka
ztracená po kapsách života.
Tohle se mi líbí - TIP