Princess plešaté hlavy postelí a světla

Poslední Bernyho báseň napsaná na poslední popsané straně jeho deníku patrně jí nestačil dokončit dále se nacházely již pouze obrázky a nesrozumitelné úryvky nedokončeného díla, které jdou stěží publikovat berte toto posmrtné torzo čehosi většího jen jako projev úcty k zemřelému... drobné úpravy a uveřejnění WiruZ

Ne nezlobte se na mě když
budu opakovat věty dávno napsané
mrtvých klasiků které si šeptám do uší
že na nemocniční postel padá svět.
Přivezli mě sem a uložili do prachu
o třicet kilo lehčí mé kosti plné bolesti
mé plíce které křičí a má lebka jak se
nadouvá tíhou masožravých kamenů
vězte, že
Toto není pozvánka do klubu sebevrahů

Byl to ten nejsušší pocit po letech
kdy sem ztrácel vlas za vlasem
padali jako listí na podzim a věřím
že nebyl jsem od toho daleko
když stromy stůňou a jsou jim zaváděné
kapačky a nová a nová krev se hromadí
na polštáři. Jsem domov - je to můj domov
když usínám nad hlavou místo nebe
praskliny ve stropě a modré světlo noci
se schovává do časů na viděnou
mé poslední léto
schované ve sprchovacím koutu
zápach plísně mezi spáry kachliček
skloněn pod ubíjející vodou jak dopadala
do mých jizev a škvír od injekcí
stékaly kapky po těle a další a další
vlasy mizely v odpadu chtěl jsem skočit za nimi
a nechat se odnést do severního moře
tak bezbraně stát a pozorovat své šedavé tělo
jak se ztrácí.

Smějící se děti doktorů
křičeli na mě "hej plešatá hlavo kam se
sereš na tý kriplkáře!" a já je nevnímal
a poprve v životě zažíval jaké to je
plakat řasy když dopadají na bílou deku
a mé tázavé pohledy k sestřičkám se setkávali
s jejich pohledy otočenými radši do nikam.
Protože i smrt se stydí před mládím

Přišla návštěva - kamarádi
nevěděli co s očima dostal jsem
červenej pomeranč a par nervózních vtípku
nikdo nedokázal spustit oči z mých popraskaných
cév taky knižká na dobrou noc
promiň vole ale už nemám sílu číst
radši odešli a nechali mi tam kus léta

leželo na stolku jako páreček kytiček
když jsem usínal
a zvracel
a umíral ležely tam a koukaly se na mě
dávno uschlé
jako já a moje zuby
moje bolest
moje přeludy a halucinace
a moje oči - ty především

Víte jak je snadné sníst svůj mozkovej nádor
poznamenat ho počmárat fixkou a vypsat
jako báseň schovávat si ho do krabice na boty
a kdykoliv - kdykoliv budu chtít můžu si ho
zas a znova prohlédnout příliš mnoho lidi
umřelo. Třeba dneska na pokoji takovej starej
děda hrávali jsme spolu šachy každý ráno se
holil ale už pořádně neviděl a nevypadalo to
zrovna vábně spíš takovy hnízdo ptáků
které mu závidím osmdesát let staré
hnízdo pro lidská křídla
že neumřel pozdě
s životem na rukou
a v očích naplno
třeba se opíjel a miloval ženy
a chodil po horách
a pracoval a snažil se potlačit nevlády
a nadvlády a viděl své děti
a jejich děti a
asi mu závidím
dárku v podobě ručiček
rodiny natažených okolo krku
jak jinak než vrásčitého

aspoň ta poslední možnost utíkat do spárů noci
když procházím sněním na jindy a jinak
nejsem sám tak a snad
a naviděnou.

---