Vytrhané koleje

Dnes jdu domů stejnou cestou jako obvykle. Ale nejsem to já. Ne, jdu cizím městem. Tohle nemůže být ta krásná ulice. Všechno je jiné. Už nic nebude stejné jako dřív.

            Asi jsi o mě ani nevěděla. Nikdy jsem ti neřekl, že tě miluji. Styděl jsem se. Taky jsem se tě bál. Ne proto, že bys mě odmítla. Bál jsem se, že mě budeš mít také ráda. Nevěděl jsem, jestli bych dokázal tvou lásku dostatečně opětovat. Teď je to stejně jedno. Už tě nikdy neuvidím. Odstěhovala ses. Už se mi nikdy nerozbuší srdce, když projdeš kolem mě a pozdravíš mě. Tohle mi úplně stačilo ke štěstí. Často jsem tě pozoroval, jak se bavíš s ostatními. Pak jsi najednou zvedla hlavu a podívala ses mi do očí. Píchlo mě v hrudi a zastavilo se mi srdce. Ale neodvrátila ses povýšeně. Ne, místo toho ses na mě usmála a spiklenecky mrkla okem. Na ten zlomek vteřiny se pro mě zastavil čas. Pak ses otočila a odpovídala na další dotaz. Já jsem si uvědomil, že jsem přestal dýchat a rozkašlal se.

            To všechno už jsou jen vzpomínky. Postupně blednou a vytrácejí se. S hrůzou si uvědomuji, že si nedokážu přesně vybavit tvou podobu. Rysy tvé tváře se ztrácejí v hlubinách času. Říká se, že čas vyléčí všechny rány. Nevěřím tomu. Myslím na tebe každý den. Pořád. Teprve teď, když jsem tě ztratil, si uvědomuji, cos pro mě znamenala. Ve svých snech jsem ti říkal svá nejtajnější přání. Věděla jsi o mně všechno. A pak, když jsme se potkali, jsi měla v očích chápající výraz, jako bych ti opravdu všechno řekl. Ale to je nenávratně pryč. Několikrát denně si myslím, že tě vidím. Jdeš po ulici proti mně. V duchu spřádám větu, ve které bych vyjádřil všechno, ale pak zjistím krutou pravdu. Ty jsi přeci někde úplně jinde a na mě jsi dávno zapomněla. Ale v mé mysli mě stále pronásleduješ. Tomuhle trápení se říká láska?

            Na své cestě jsem došel až na staré nádraží. Tudy přeci vedly koleje! Vždycky tu byly. Na nich jsem prožil dětství a teď jsou pryč. Vytrhali je a já nevěřícně zírám na holé pražce. Pak si zase vzpomenu na tebe a připadám si jako ten pražec bez kolejí. Sám, opuštěný. Už nikdy to nebude jako dřív.