Anděl a ďábel

Dvě postavy povědomé,

cestu životem mi kříží:

,,Člověče stůj chvíli,

hovořit s Tebou chcem".

Oba šedý plášť halí,

jeden jako druhý jsou.

Však rohy a svatozář

ukrýt nějak nedokáží.

Světem už dlouho bloudí,

dávná sázka je trápí.

Dobro a zlo sčítají,

neví čeho je víc.

Tvrdí, že na řadě jsem,

vyznat se ze svých skutků.

Zda nějaké dobré objeví,

prý jen oni posoudí.

Na okno duše mojí

vytrvale klepou.

Korálky vzpomínek mých,

přebírat se chtějí.

Pouštím je k sobě,

srdce a mysl otevírám.

Zvědavý jsem totiž,

co tam najdou...