Love story

Love Story

            Jednoho hezkého večera se Olina s Romanem dodívali na film, kdy je napadlo, že by mohli jít ještě někam ven, zabavit se. Brzo ráno nepotřeboval vstávat nikdo z nich, nuž se tedy rozhodli asi v jedenáct hodin večer, zajít si zatrsat na parket. Dlouho neváhali a vydali se do města, kde rychle zapadli v davu tancujících lidí. Dali si po jednom pivu a připojili se k tancujícím. Byla tam dobrá atmosféra, oba tancovali a blbli jak se jen dalo, nechali se unášet znějivým zvukem výšek a dunivým zvukem basů. Tancovali co je právě napadlo, hlavně podle libosti a chuti, prostě freestyle. Čas však hrozně ubíhal. Dídžej pustil ploužák a náš pár zaujal nový postoj a těsnější držení. Toto držení, jak se zdálo, jim vyhovovalo nejvíce, neboť se tvářili šťastně a vesele. Tancovali na všechny písničky které hráli a s koncem kterési skladby se blížila i zavírací doba diskoklubu, nicméně tancovali dokud mohli, byť už tam byli jen oni dva. Trošku to stejně přetáhli a dídžej jim hrál asi o půl hodinky déle. Pak se už ale zvedli i oni a odešli po svých. Byly už asi čtyři hodiny ráno. Domů se jim ještě nechtělo a i když měla jet noční autobusová linka za pár minut, ignorovali ji a šli se projít parkem pěšky. Cestou si povídali o všem možném i nemožném. Vtipkovali navzájem, dívali se na hvězdy a nikam nespěchali, vychutnávali si svoji mírně chladnou večerní, nebo spíše ranní hodinu. Roman navrhl, že by mohli skočit do pekárny. Bylo to trošku mimo trasu, kterou měli před sebou, ale Olince to nevadilo a přitakala. Pekárna nebyla až tak daleko a navíc byla otevřená non-stop a často mívali čerstvé pečivo, ráno nejvíce. Koupili si po dalamánku a kráčeli dál. To už začaly jezdit ranní dopravní linky. Teď už šel Roman s úmyslem doprovodit slečnu domů a jít se vyspat. Mladík jí tedy doprovodil domů, kde bydlela a když už byli u dveří, Olinka navrhla, že by ještě mohla uvařit teplý čaj, když je venku taková zima a přišli z venku tak „zmrzlí“. Návrh přijal jako na oplátku za pekárnu, navíc se mu rozhodně nechtělo tak brzo se vrátit do té zimy. Vešli dovnitř, Olinka dala hned postavit vodu na čaj a Roman se mezitím usadil na její posteli. Vypadalo to, že je doma sama. Po chvíli přišla do pokoje i Olina, lehla si na postel a vydechla únavou a vyčerpaností z dlouhého večera. Roman využil tu chviličku co Olina odběhla zalít čaj horkou vodou, poněvadž konev vaříc vodu dala na sebe upozornit, a lehl si jí do postele. Když se vracela s čajem, řekla mu s úsměvem ať se trošku posune. Posunul se a vzal si od ní nabídnutý čaj. Trošku si z něho usrknul a odložil jej na poličku nad postelí a lehl si zpátky. Ona následovala jeho přikladu a udělala totéž s tím, že Romana trošku posunula, aby měla i ona kousek místa.. Vypadalo to, že už chtělo vylézat sluníčko, tak se Olina zvedla z postele a šla zatáhnout závěsy. Romanovi to začalo být trošku blbé, že je pořád u ní, poněvadž jí chtěl původně jen doprovodit, případně dopít čaj a jít. Zeptal se jí tedy, jestli jí nevadí, že tam je. Odpověděla mu, že kdyby jí to vadilo, dávno by na to přišel sám. Stejně mu to ale nedalo a zeptal se jinak. Řekl, že se nerad vtírá a když si řekne aby odešel, tak hned odejde. Nevěřícně se na něj podívala a odpověděla otázkou: „Kdybych ti teď řekla abys odešel, tak bys šel?“ Odpověděl: „Beze všeho, hned.“ Zdálo se, že chvíli přemýšlí. Nakonec nic neřekla, jen se pousmála a lehla si zpátky do své postele vedle něj. Roman byl již přikryt a když viděl jak leží vedle něho Olina, pečlivě jí přikryl též. Po chvíli ticha prohodili pár slov a Roman začal Olinu lechtat na bokách. Začala se hezky smát, víceméně mu to hned i s úroky vracela zpátky, až skoro sletěli z lůžka, ale to jí Roman stihl chytit rukou, kterou jí právě nelechtal, za pas. Oba se u toho smáli. Až je to přestalo bavit, lehli si zpátky na svá místa, kde si její ruku pod peřinou našel Roman, jemně ji stiskl a začal ji hladit. I on za chvíli ucítil aktivitu jejích prstů. Oba však leželi beze slova se zavřenýma očima. Olina se otočila na bok směrem k Romanovi, který na boku ležel už delší chvíli. Pořád se drželi za ruku, ale když se Olina přitáhla blíž k Romanovi až se jejich nosy dotýkaly, přehodil ji Roman ruku přes pas. Po krátké zkoušce nosových pozdravů už pak oba usnuli zdravým spánkem, ruku v ruce. Asi po dvou hodinách se vzbudili přesně tak, jak usnuli a usmáli se na sebe. Bylo už asi půl osmé ráno a sluníčko bylo dávno nad horami. Roman se posadil, že si vezme pohár, aby se vzápětí mohl napít už dávno studeného čaje. Roman říkal, že už bude muset pomalu jít, poněvadž musí být na jedenáctou v práci. V posteli však ještě zůstali asi do deváté, pak vylezli a Roman myslel, že půjde, když mu Olina navrhla teplý čaj, o kterém se bavili ještě asi hodinu a ani jej nestihla uvařit. Stáli proti sobě a drželi se za obě ruce. Když se ale blížila desátá hodina a Roman už vážně musel odejít, něžně políbil svoji slečnu a pomalu odcházel, mávajíc jí na pozdrav..