Loď duchů 2

                               Loď duchů 2 
                                minitvorba

Jana seděla znuděně na podlaze a vykládala si karty. Najednou dostala nápad! Když už se dostala na tuhle loď jako černý pasažér, vyloží si svůj osud v novém státě. A hned se do toho dala. Při první kartě se ale zarazila. Tyhle karty si sama vyrobila a přidala do nich některé varovné. Nevěřícně se dívala na kartu s černou šmouhou a pod ní nápis NEZNÁMO, NESTANE SE. Rychle vyložila karty na loď. Oslava, zloděj, spravedlnost.... SMRT! Jana vykřikla. Lebka se na ni šklebila. Rychle se podívala na palubu. Nalevo slyšela hudbu a napravo kapitána: "Velice jste mě zklamal, Johne. Velice. Zavřete ho a nespouštějte z očí." Jana najednou uslyšela podivný hluk. Otočila se nalevo. Lidé stáli bez hnutí a hudba nehrála. Jana se podívala pozorněji. Najednou se lidé začali hroutit. Jana ztěží zadržela výkřik. Také kapitán se sesunul k zemi. Mrtvé oči na ni z pootevřených dveří dívaly. Rychle si vlezla do sudu a zakryla se kusem tlusté látky. "To zlato naložte do člunu a tyhle schovejte do podpalubí." ozval se ostrý hlas. Jana se třásla po celém těle. "Proklínám tady tu loď, ať zestárne, ale stále ať je mladá!" ozval se další hlas. Byl kňouravý a jako by ten muž při tom slintal. Jana se vyděsila jeho slov. Brala tyhle kletby vážně. Po několika hodinách nastoupili vrahové do člunu a odpluli...

O deset let později...

Karin vstoupila na loď. "Je už pěkně stará." ušklíbl se Majk. Ten neměl v úctě nic jiného, než svoji vlastní kůži. Luk ho dloubl do zad. "Jseš odpornej!" "Kluci! Máme tuhle loď odtáhnout do přístavu. Ne se tady porvat!" okřikla je Karin. Oba hned zmlkli. Rozdělili se. Karin se vydala na příď a Majk s Lukem do podpalubí.
Karin se rozhlédla. Na podlaze uviděla deník. "Mám pocit, že tu někdo krade. Jako kapitán tomuhle musím zabránit!" přečetla potichu. Loď zavrzala, až se Karin leknutím otočila. Deník už dál neměl stránky. Karin ho položila na původní místo. Otočila se a ztuhla. Vyděšeně vytřeštila oči a vykřikla.
Majk se usmál a popadl láhev jakéhosi alkoholu. "Hmm. Ještě tam něco je." Luk mu ji vzal a zahodil. "Tady nejsi v baru!" pokáral ho. Majk pokývl hlavou a šli prozkoumat kabinu kapitána. Skleničky, vázy, všechno bylo rozbité. Střepy ležely na zemi. Majk se zarazil a k něčemu se sehnul. Luk se na něj podíval. Majk v ruce držel mobil s foťákem. "Asi měl kapitán doma milou." pokrčil rameny Luk. "Ale tehdy nebyly telefony s foťákem!" popadl ho za rameno Majk. Luk zbledl. Oba ovanul chlad. Kouř jim vycházel z úst a nosu, jako v zimě na ulici. Oba se rozhlédli. Najednou popadl Luk Majka za rameno a otočil ho směrem, kam se díval.
Karin pomalu ustupovala. "Nebojte se mě. Jsem Jana." řekla malá dívka před ní. Karin se zastavila. "Neměli jste sem chodit. Já jsem varovala i ty ostatní." zavzlykala Jana. "Jaké ostatní?" zeptala se Karin. "Pojď, ukážu ti to." natáhla Jana ruku ke Karin. Ta se jí dotkla. Janina ruka byla studená. Jako... Mrtvá! Jana byla mrtvá! Najednou byly jinde. Ne, jinde ne. Byly na lodi. Všude se tančilo, lidé se smáli a povídali si. "A teď, přípitek!" zdvihl sklenku šampaňského pán s nevhodným červeným kloboukem. Lidé si vzali sklenky a připili si. "A ne, aby jste se chovali jako prasátka!" zahrozil s úsměvem pán. Lidé se zasmáli. Dokonce i kapela si připila. Najednou se lidé pomalu hroutili na zem. Z úst jim vycházel červený kouř. "Já jsem támhle." ukázala Jana na sud. Za chvíli lidé naložili bedny na člun a odpluli. Jana vylezla ze sudu. Celá se třásla a dívala se na podlahu, kde byly rýhy od nehtů umírajících. Najednou kolem ní byla mlha. Ne! Ne, ne, ne! Z mlhy vystoupily postavy. Duchové mrtvých. Jana udělala krok dozadu. Duše po ní natahovaly ruce. Náhle se za ní objevil Rudý duch. Hrubě jí vzal a podřízl jí krk. Nestačila vykřiknout. V ruce stále držela kartu s lebkou. Byly zpátky. "Rudý duch potřebuje ještě osmdesátdevět duší, aby došel klidu. Najdi rychle své přátele! Já odsud nemůžu, ale vem mé ostatky ve váze. Je zapečetěná. Tak mě osvobodíš a budu tě chránit." vysvětlila jí Jana. Poté zmizela. Karin se rychle rozeběhla do podpalubí. Hned jí padla do očí váza s pečetí. Popadla jí a běžela dál.
Majk se chytil za rameno, které ho občas bolelo. Luk se pro změnu chytil svého křížku. Před nimi stál Rudý duch. Díval se na ně a jeho krvavé oči prozrazovaly, že chce jediné: jejich duše. První se vzpamatoval Majk. Chytil Luka za loket a běžel z kabiny. Luk se snažil přizpůsobit jeho rychlosti. Nevěřil, že Majk je tak rychlý. Ve skutečnosti se Majk poprvé v životě nebál o svojí kůži, ale o kůži celé jejich posádky. Najednou něco strhlo Luka zpátky. Majk se otočil. Luka táhl duch za ruce do jednoho z pokojů. Majk stál nehnutě na místě. Náhle se před ním objevila žena. Usmívala se na něj a šla k němu. Pak se zastavila, stáhla obočí a hněnivě vykřikla. Majk uviděl stříbrný záblesk. Pak ucítil v hrudi ostrou bolest. Byly to nůžky. Žena se dívala, jak umírá a potom zmizela.
Luk se snažil dostat z duchova sevření. Neviděl do obličeje, ale duch byl menší postavy. Najednou uviděl Karin. "Jano!" vykřikla. Luk se podíval na ducha. Byla to asi šestiletá dívka. "Pryč! Honem! Váš přítel je mrtvý a jestli vás uvidí, zabije vás, aby se osvobodil!" varovala je Jana. Poté se její duše změnila v mlhu, která vnikla do vázy přes obrázek. Oba se dali do běhu. Skočili přes příď a Luk v rekordním čase nastartoval motor a vyjeli dál od lodi. Právě v čas. Majk se na ně díval. Opíral se o zábradlí. V jeho očích byla nenávist. Vedle něj se objevil Rudý duch. "To, že jsem tě nezabil, neznamená, že si můžeš dělat co chceš! Měl jsi na ten úkol celý dva roky!" rozkřikl se na něj. "Nemusíš se rozčilovat. Seženu nové duše. Mezi smrtelníky to nebylo jen tak. Jen jedno mi vysvětli. Proč na mě zaútočila ta žena?" "Nevěděla to. Jdi. Najdi duše, ale ať to nedopadne jako teď! Jsi tu přece už pět let."

Karin a Luk se vzali. Vázu pohřbili na pozemku, který si koupili. Jana si s nimi povídá, ale lidé v jejich sousedství mají strach. Po ulici totiž v noci stojí u domu, kde bydlí Karin a Luk, duchové z lodi. Jediné, co je drží dál, je Jana. Osvobozená duše je silnější, než milión duší.