Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seA ráno vyjde slunce
29. 10. 2000
3
0
565
Autor
neclovek
Já byl tvůj pacient. Ty v bílém plášti.
Zamilování prost jsem. I zášti.
Něco se končí, cítím to v míše.
Neublížils mi. Když, tak mé pýše.
Obraz tvůj k ránu z mysli se ztratí.
Co jsme však řekli, to stále platí.
Nemohls za to. Pojďme se napít.
Krátký byl konec. Byls ve mně zabit.
Vím, že ty nejsi. No a co, já jsem.
Už jsme my oba minulým časem.
Zůstává láska, pryč už je zloba.
Bylo to krušný pro nás pro oba.
Tvůj pohled kdysi do zad rval dýky.
A za tvůj postoj ti patří díky.
Zvedněme sklenky s whiskou za pade.
Na další život, můj kamaráde.
Malinko ti pokulhává rytmus, ale to už tu bylo řečeno...
Jen bych ještě měla mylou výhradu k rýmům jsem/časem; dýky/díky...tyhle asi nejvíc bijou do očí...ale určitě piš dál, časem to jistě bude lepší, vypíšeš se...
Playwithfire
21. 05. 2003
Mam dojem,ze vim o co jde... Velice me to oslovilo - znam to z vlastni zkusenosti...
No ono sice vyjde otázkou je zda ho vůbec přes tu neúnosnou smogovou situací uvidíme.-)
nevím. snad mi to ale npřijde jako tuctový. takže spíš kladný pocit. (možná že se mýlím.)