už moc nemluvim jen sleduju semafory a neni co kouřit

kaluže jsou plný města skrz sklo

dveří toho dýmu šly hlasy

lesklý dny na rohu pod okapem

nabízí pohledy s kotníkem korejský madony

v podvazkovym pásu co je tak hodná

a vypere ti to tvý špinavý prádlo

nasáklý vodou z nádobí i po půlnoci

ale moc si nevěř šupiny těch ryb

cos celej den čistil

jí pak stejně nahmatáš

pod jazykem v písku se oceán převaluje po ránu

z děsivejch snů Dávnověku

už není co kouřit

prsty se svezly v lanový dráze

neonech vlasů na domech do deštníku

mraky zvířata zbytky

nebe žerou z popelnic

tak jen skočim přes ulici

ven pro cigára