jak vzniknou hvězdy..teorie pana Tůčka

šlapal jsem do kopce..šlap šlap

a byla tma jak ve velrybím břiše

kde pro tmu přejel Olaf Knap(námořník s koloběžkou místo nohy)

blánu starému Prášilovi

A všude byla tma a ticho.

jen moje klisna rozvrzaná

pod špinavými prestižkami

kňučela příběh kterému by

už dávno žádný lesklý nový

stroj multifunkční převodový 

nerozuměl

Kňučela příběh o přátelství,

plném štěstí a taky slz.

(Zněl asi takto: vrzi vrz)

A o hvězdách jak vznikají,

-dle teorie pana Tůčka,

budiž mu v hrobě země lehká,

jsem na vrcholku kopce počal,

v momentě kdy se měsíc zjevil

a skrz všechny ty deky mraků,

ozářil zvonek na mém kole,

po čase znova přemýšlet. 

A jak jsem pádil rychle z kopce 

a držel otěže té klisny,

na krátkou chvíli zdálo se mi,

že držím v rukách doušek světa.

V tom sladkém nočním opojení, 

jsem náhle spatřil žabu v dáli.

Ležela si tak na silnici

a upřeně mě sledovala,

jak na kole se z kopce řítím..

Pod koly cosi tiše mlasklo

(snad mohl to být žabí výkřik)

A malá jiskra kdesi za mnou,

se tiše vznesla vzhůru k nebi.