Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠkolní hrátky
Autor
nasty
Je půl pátý a ve třídě už dávno nikdo není. Kromě mě.
Dopisuju práci na téma životní prostředí a její obsah mě dokonale nudí. Cítím, že se potřebuju uvolnit a chvilku se zamyslet nad něčím úplně jiným.
V místnosti je nepříjemně teplo, a tak dojdu otevřít menší okno a nechám na sebe proudit lehký letní vzduch.
Krátkou sukni si ani nemusím vyhrnovat, abych si pod ni mohla vjet rukou. Chvilku si jen tak hladím vnitřní strany stehen a jednu nohu si vyhodim na židli svojí sousedky.
Dopíšu slohovku a pohodlně se opřu o opěrátko židle. Ruka mi snad už automaticky zabloudí pod kalhotky. Cítím vlhkost a horko, která ji obklopuje, a poposunu se ze židle trochu dolů.
Zavřu oči a v duchu si kreslím obraz dějepisáře. Nahý, umazaný od křídy a poměrně vzrušený sedí na židli a já na něm. Krásně se usmívá a hlavu mám plnou jeho vůně. Líbá mě na krku a rukama bloudí pod mým tričkem. Penisem mě jemně tlačí do rozkroku a moje tělo očividně touží po sexu s ním. On si se mnou ale dál jen hraje a baví se pohledem na můj nezměrný chtíč…
Silná křeč mě vrací do reality a se stále zavřenýma očima si užívám doznívající orgasmus. Oddávám se mu natolik, že si vlastně ani nevšimnu, že dveře byly po celou tu dobu pootevřené…
Druhý den na mě z rozvrhu září červeně orámovaný dějepis.
Celých pětačtyřicet minut se zoufale snažím skrýt vzrušení, které ve mně vyvolává.
Z erotického snění mě ale probralo až zazvonění. On kolem mě jen prošel a spiklenecky na mě mrkl:
„Včera to bylo krásný…“ a usmál se zase tak krásně, ale zároveň pobaveně, jako by věděl, jaká představa zmítá mým tělem...