Duše vs. Tělo

Kovově pochmurné nebe,
Jež příčí se mi v krku,
Zajídám ještě teplým posvátným chlebem,
Tělem Kristovým,
Ten kalvárií prošel,
Aby daroval mi sebe.

S tváří větrem sešlehanou,
S žaludkem plným Krista,
S rozhněvanými blesky
Hraji si na schovávanou.
Místo stromu lenivého
Trčí ze země mizerná bysta.

S odpovědností Hamletova otce
Usedám na koráb ponurých duší.
S pečlivostí, s jakou se sluší
Na moři rozbouřeném
Pro mraky ještě rozbouřenější
Ze vzpurných vln vyrábím kotce.

K prokletí své síly
Herkules konečně nalezl podnět.
Pod změtí svalů objevil duši,
Jež, zakřiknuta, plazí se po dně...

---