Tři neobyčejné ruské povídky (experiment)

Povídka bez sloves

Klugajev do místnosti. Hrnek a do něj čaj. Pak kabát a ven z bytu. Vtom Mirvejova, jak si to do schodů. "Tebe jsem už hezkou řádku let! Co ty tu proboha?"

                Mirvejov se jenom: "Však to, jsem starýho kamaráda!"

                Klugajev: "Aha, aha! Nu, tak tedy dál!"

                A tak hádka mezi Klugajevem a Mirvejovem. Proč prý si na nový byt?!

                Tou dobou na Mladovodském náměstí jeden poslanec. K němu žebrák o peníz. Poslanec. Žebrák se s nadávkami zpět, odkud. Mirvejov Klugajeva hrnkem. Tak krásný jarní den!

Krátká povídka bez adjektiv

Hned za městem, v údolí Vrejky, je pastva pro koně. Šiksov tam hospodaří. Nemá dětí, ani ženu. Jeho jedinou láskou jsou koně. Mám moc rád koně.

bez podstatných jmen, aby bylo ukázáno, že mnoho věcí, která nazývána jsou podstatnými, podstatné nejsou

Z jednoho vyskočila. Ta druhá se nemohla vynadívat, a tak spadla za ní. Třetí, čtvrtá a pátá následovaly. Když byly všechny pohromadě, přilétla šestá. Ale víc jich nebylo.

                Za nějaký se jejich začala rozkládat. Stoupal vzhůru. A byl čím dál větší a nesnesitelnější. Až to ucítil a šel to prozkoumat. "Safraporte, odkaď to jen může jít?! Takovej!"

                Přišel k, vyklonil se z něho, a v tom ho přes praštil tak strašný, že z toho omdlel a vypadl za tlejícími.

                Všichni, jak tam leželi, si byli rovni. Totiž - byli všichni, jak tam leželi, myslím úplně do jednoho, úplně do jednoho mrtví. Až na jednoho. Ten poslední z nich byl živý.