Láskyplná krutost

Všechny poznatky spolu s tímto citem končí kdesi, proto poezie plna melancholie a bolesti vyjadřuje i radost..

Jsme k sobě spoutáni řetězem,
Neznaje jeden druhého,
Krve v našich žilách,
Zmocnilo se cosi nového.

Doteky slábnou spolu s nedůvěrou,
Vlastností v nás zrozenou,
Měsíc v úplňku ozářil pouto tvé,
A já ač tak mlád, tvář mám zhrzenou.

Trpě bolestí cizího člověka,
Staráš se o mě ač nemusíš,
Zmatená myšlenka mozkem protéká,
Ty se mnou spojená ji vytušíš.

Ohromen hledím na tělo tvé,
Propadám hrozné bolesti,
Nevěra tvá mi srdce zlomila,
Oběma působí hrozné neštěstí.

Pohledy se boří v sobě,
Plíce jsou stále bez dechu,
Bezmoc stíná hrdost mou,
Dopřejte mi věčného oddechu.

Spoutali jste mě řetězem,
S neštěstím mého života,
Myslíte že se vyhřeznem,
Z nesmyslů mrtvého člověka?

---