Lotrando a Zubejda 2

 V daleké zemi Solimánské žil sultán Solimán a ten měl krásnou, ale velmi nemocnou dceru, princeznu Zubejdu. Nikdo nevěděl jak jí pomoci. Co kouzelníků, mastičkářů a zaříkávačů se jí snažilo uzdravit! Žádný ale neuspěl. Jednou se v paláci objevil pan Horák. Prodal sultánovi vzácné šperky a hned mu poradil jak princeznu uzdravit. "Na to jsou u nás praví a študovaní doktoři!" pyšnil se. Sultán si povzdychl. "A jak se pozná ten študovaný doktor?" "To je jednoduché. Poznáte ho podle toho, že má před svým jménem Dr. Tak například Dr. Urman, Dr. Panovec a podobně." nasadil si pan Horák na hlavu klobouk. Po chvíli sultán zavolal své nejvěrnější služebníky. "Půjdete do Čech a tam najdete doktora. Poznáte ho podle toho, že má před svým jménem Dr. Jiného mi sem nevoďte, jinak vám uříznu uši i s hlavou!"

 Služebníci Hej, Hou a Dou šli dlouho. Tak uběhl měsíc, když dorazili do země, kde bylo ticho a šero. Ihned se vydali ke hradu na kopci. Pán hradu je přivítal a zeptal se, co tu hledají. Ihned mu řekli o princezně a její nemoci. Pán se zaradoval. "Léta jsem se učil léčit a díky tomu poddaní opustili tento kraj aby uvolnili místo smrtelně nemocným. Půjdu s vámi." řekl jim.

 Uběhl druhý měsíc a Hej, Hou, Dou a pán dorazili  na místo. Večer přišla princezna Zubejda k večeři. Sice ještě blůedá, ale chuť k jídlu měla jako deset vlků. Náhle do místnosti přišel mladý silný muž. "Proč jste pro mě nepřišli? Čekám s Drnovcem v lese a vy nikde!" zavolal na služebníky. "Toto je opravdový doktor." bránil se sultán. Pán vstal a podal Lotrandovi ruku. "Promiňte za tento omyl. Mé jméno je Drákula..."