Kvítek

Věnováno L.M. v prosinci 1992

Leží v trávě u potoka,

těžce dýchá v hrozné křeči,

svíjí se a je moc smutná......

Mluví za ní její oči.

Podívej se zblízka do nich,

je tam slza zoufalství,

nikdo už jí nepomůže,

brzy umře - ona ví.

Ty se zatím brouzdáš klidně,

nemáš ani ponětí,

že ten jeden malej kvítek,

byla máma od dětí.

Poupata teď jenom truchlí,

potokem už teče žal,

proč ten kvítek trhala jsi,

řekni co Ti udělal?

Leží v trávě a je mrtvá,

neskončila v kostele,

přesto kolem ní se slétli,

všichni svatí, andělé.

Je to ale spravedlnost,

ten kdo kvítku život vzal,

ani na to nepomyslí

a klidně si žije dál......... 

---