Výlet

Výlet Ten poci uvolnění, nádherné rozkoše. Znal ho už tolikrát a vždy ho překvapil a ukázal mu něco nového. Něco nového a rychle zapomenutelného. V tuto chvíli byl ale šťastný. Šťastný, kolik vidí barev, kolik slyší zvuků. Jak na všechno rychle zapomene, jak ho nic netrápí, jak je najednou svůj. Jak se vznáší a ulítá. Ulítá někam jinam, kam málo kdo vstoupí. Je tam sám v nadherné krajině, kde se volně pasou zebry, kde stromy rostou až do nebe a kde tráva je modrá. Modrá?? Modrá, ale jemu to nevadí, dokonce se mu líbí její modř. Je totiž hebká jako obláčky, ve kterých teď plave. Plave nebo letí. Jakej je v tom rozdíl plavat v oblacích nebo lítat ve vodě? Díval se na tento zkaženej svět z vrchu a smál se. Smál se všem těm postavičkám, který pod sebou viděl. Věděl, že jedině on, on je ten nejlepší, ten co jim unikl. Unikl a už ho nikdy nechytí. Zahlédl anděly s jejich nádhernými křídly. Byli celí bílí, ale jak bílí, to si nikdo nedokáže představit. Každej měl zlatej zvonek a zvonil. Nezvonil, hrál. Hrál překrásnou melodii. Nechal se unášet těmi nádhernými tóny. Nikdy by si v tomto stavu nemohl uvědomit, že to jsou zvonky projíždějící trmvaje. Že leží na ulici opřenej o zeď. Že ho lidi překračujou a ignorujou. Vždyť denně potkávají tolik sfetovaných lidí. Lidí jen s jedním jediným cílem.

---