Slzička pro smrt

 Nikola se znuděně dívala z okna. Den volna kvůli předělávání tělocvičny dávat nemuseli. Měla ráda školu, ale ostatní spolužáci se jí vyhýbali. Ničeho se nebála. Ani smrti. Kolikrát jí matka opilá vyhrožovala, že ji zabije. Nikola se jen usmála a šla si číst nebo se dívala na televizi. Otec jí zemřel, když jí bylo šest. Vůbec nebrečela. Jednou se jí stará paní zeptala, co se stane, když člověk umře. "Bude šťastný, protože nic krásnějšího než smrt není!" odpověděla. Paní z toho dostala infarkt. Vzápětí se ukázalo, že dělala průzkum o realitě dětí. Skoro každé dítě začalo brečet nebo vůbec neodpovědělo.

 "Niky!" ozval se ječivý hlas. Nikola vstala od stolu. Matka se vrátila. Vešla do kuchyně. Její matka se opírala o židli a v druhé ruce držela pivo. Pomalu se na Nikolu otočila. "Ty." ukázala na ni láhví. "Ty jsi taková děvka! Jo. Vypadala jsem stejně jako ty a střídala jsem kluky, ale ty... ty neděláš žádný blbosti. Ani se nebojíš smrti! Kéž by si tě vzala! Zasloužila by sis to!" škytla. Nikola obrátila oči v sloup. Matka zase neví co mluví. "Pojď mami. Půjdeš si lehnout a ráno po opici si promluvíme." vzala jí jemně za rameno. Matka pokývla hlavou. Jako každý den. Nikola položila matku na postel a ta po chvíli usnula. Nikola u ní ještě chvíli seděla a přemýšlela. Potom vstala a šla do svého pokoje. Padla na postel a usmála se na obrázek se smrtí. "Co mám dělat?" zeptala se jí. "Každý se tě bojí, ale já ne. Máma mě nepotřebuje a kámoši ani neví že tu jsem." povzdychla si. Za chvíli usnula. Zdál se jí sen. Zjevila se jí smrt. Pokynula Nikole, aby šla k ní. Potom jí dala ruku na rameno a chvíli mlčela. Nikola trpělivě čekala, co se stane. Nakonec smrt pokrčila rameny. "Ale co! Nebudu chodit kolem horké kaše. Nikol, ty jediná jsi dostala do nitky osudu dar a já tě mám tímto nekonečným životem provést. Ale musíš mi dát tu slzičku, kterou máš." řekla. Nikol pomalu sáhla do kapsy a vytáhla křišťálovou slzičku. Dostala jí od kamarádek, když ještě nevěděly, že se Nikol ničeho nebojí. Slzičku dala smrtce. Ta jí zahodila do temnoty. "Teď tě ke světu vůbec nic nepoutá. Nyní mi pomůžeš s lidmi. Tvé jméno od teď budiž Goldrea. Umírajícím budeš dávat zlatý spánek aby nepocítili bolest." pokynula rukou. Nikola se proměnila ve zlatou hvězdičku.

 Druhý den našla matka Nikol mrtvou. Na rtech měla usměv a v ruce držela obrázek se smrtí. Nejpodivnější ale bylo, že každý den byla nachystaná snídaně. Nikol - Goldrea své matce něco dlužila. Život, který jí dala. Život s věčností. Život, který dostala od smrti, aby osvobodila duše z těl...