Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poslední slova

31. 01. 2005
0
0
889
Autor
Yukio

Když je jen málo času...

Jenom odejít

Chtěl jsem jenom žít.

Věřit ve stálost života.

Svobodu a sen svůj snít,

aby mne nepohltila samota.

Zatoužil jsem vzpomínat,

nemyslit na těžké chvíle

a jenom se šťastně smát,

než uběhne života míle.

A nečekat na bolesti osudu,

já chci znát krásy moře,

vždyť život se neřídí podle návodu,

svět a všechny jeho skrýše.

Z dálky se voda ozývá,

Čeří se prudkým spádem,

O kráse a své touze zpívá,

O tichém plynutí s nebem.

Shlédnout do jejího neklidného zrcadla,

dotknout se třpytivých pavoučích nití,

kdy se mne aspoň jednou radost dotkla,

to snad jen pro kousek bytí.

Však našel jsem jen ony slzy krásného nebe,

jež mi krev z očí jemy smyje,

jenže já necítím lítost v sebe,

když nepřítel mě deště kryje.

Kdysi jsem věřil v lásku.

Přál jsem si ji získat,

ale dal jsem ji v sázku

a trest jest podoben jak sekyru svírající kat.

Teď už jen hořké kanou slzy,

života se stane pouhá noční můra.

Žádná pomoc nepřišla v nouzi

a v mém srdci stále žila ta stvůra.

Čas nelze zastavit,

ustoupit o krok jeho chodu,

ať pouze mírně změnit,

aspoň o stříbrnou krůpějku krve v jeho bodu.

To není život!

Chci být sám.

Žal a bolest mne sužuje,

duše jiné miluje,

ale pouze samotu tu mám.

Chci už jít,

nedoufám v odpuštění,

chci svůj sen dosnít,

a aspoň onen sen sebou mít.

Yukio


ondrech
31. 01. 2005
Dát tip
ale ten podpis je senzační.;)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru