V kleci

Civím přes mříže,

polapená

větřím vzduch.

Za každou nepřístojnost

švihem dopadá na mne

bičík.

Po nocích si lížu rány,

schovaná do jediného

tmavého koutu.

Ležím, dýchám.

Jsem cirkusovou atrakcí,

hledí na mne.

Nejsem bytost, ale majetek.

Vítr mi hučí do uší,

poslouchám jeho vyprávění.

Chtěli by mě doma,

jako podložku

hodnou kočičku.

V nocích,

kdy ani vítr nevypráví

vrhám se na mříže.

Nevydám ani jeden vzdech,

polykám tupý pocit v hrdle

usínám.

Ty přece musíš přežít,

drbe mně mezi lopatkama,

nechala jsem se.

Otevřu oko,

byla tu?

Kde je?

Vírt vypráví,

poslouchám

v koutě.

Ponížená,

pokořená,

zkrocená.

Nevydám

ani

hlásku!