Píšu Ti...

Píšu Ti psaní,

píšu Ti do oblak.

Píšu Ti každý den,

píšu Ti v myšlenkách.

Píšu Ti, píšu,

však Ty to číst nebudeš.

Píšu Ti stále,

píšu Ti pravdu, lež.

Píšu Ti , píšu,

však psaní Ti nepřijde.

Píšu jen do vzduchu

a ten se rozplyne.

Píšu Ti ze srdce,

však kdo ví, kde Tvoje je,

kdepak se toulá

a kohopak zahřeje.

Přesto Ti píšu,

píšu dál do oblak,

píšu Ti každý den,

ale jen v myšlenkách.

Píšu Ti, píšu,

píšu Ti jenom tak,

píšu Ti z lásky,

někdy i naopak.

Píšu Ti z radosti,

píšu Ti ze stesku,

píšu Ti všechno

a píšu Ti nic.

Kdybys byl nablízku,

možná bych nepsala.

Možná bych nepsala

a řekla Ti víc.

Řekla bych potichu,

možná i beze slov,

že člověk sám nikdy,

sám nic moc nezmůže.

Ve dvou (třech,...,deseti,...)

dá se vždy víc.

Ale i dva je víc,

než vůbec nic.

A my dvě jsme!!!

Tak co ještě říct???

16.8.2004 - No, občas píšu i na papír. Ten se vždy vytratí, jak by byl z pavučin. Papír je silnější, snese víc, nežli my.

A pak se pomačká, roztrhá, zahodí, někdy i plamenem na mžik nám posvítí...