Stíny

Kol dokola samý ryk co za zvuků harmonik se valí přes ty bílé zdi a čeká až zvuk odezní do sálu jen čas už tiká a ta smutná harmonika hraje jenom divný takt furt dokola stále tak Na zdi tmavé fleky stínů bez barvy i bez odstínů nikomu stín nepatří ten co se sápe k oltáři ze skvrn na zdi neměnných zvuk harmonik rázem ztich po nebi jen pluje mrak furt dokola stále tak Po jednom děcku v průvodu stín se sápe bez důvodu všem zde nahlas bijí srdce když ty chladné stínů ruce do svých spárů dítě uchopí a ten kluk jen oči klopí když se krví zbarví frak furt dokola stále tak

---