Vymírání Delenaru

Jen takový nápad...

Delenar

Jednou uprostřed noci jsem také já poprvé uviděl město Delenar – bylo plné lidí žijících napolo. Po celý den i noc seděli na ulicích a stále si něco sami pro sebe brumlali.

Vstoupil jsem do Delenaru a viděl plno škol – malých i velkých, tajuplných a dobře ukrytých, zdály se zasněné a byly tak tiché. Až po několika dalších návštěvách jsem pochopil obavy Delenarců – Tito lidé totož neovládali schopnost "spánek". Dospělí lidé okolo třicetipěti let zapomínali spát, a každé dítě se spánku muselo učit – spánek se stal tím nejčastěji a nejlépe vyučovaným školním předmětem. Šestileté děti ve školách 11x týdně procvičovaly mikrospánek, spánek pomalý, rychlý a makrospánek. Pravda, existovaly i předměty jako matematika, čeština, angličtina a delenarština, ale všem dětem, které se nenaučily spát – byly jiné předměty na nic.Na středních školách se studenti učili jeden až dvouhodinový spánek. A potom jsem viděl, jak se lidé na vysokých školách učí osmihodinovému spánku – to byl vrchol delenarské vzdělanosti - SAPERE SONNO - neboli umění spát.

A čím více jedni druhé učili spát, tím méně spali sami nebo nespali vůbec a měnili se v trosky, brblali si stále větší a větší hlouposti, protože ze svého života mazali minuty a hodiny spánku nejen v Delenaru, ale v celé zemi. ubývalo dětí, ubývalo i učitelů spánku – kteří museli procházet znovu nově zřízenými UNIVERZITAMI SPÁNKU, jenom proto, aby mohli znovu jiné učit SPÁT, ale než se to sami znovu naučili – neučili druhé. Dříve to bylo tak snadné – všechno bylo snadnější, ale pojednou nebylo v Delenaru nic těžšího – jenom několik posledních lidí dokázalo opravdu prožít spánek a svůj život. Ti ostatní to neuměli, ještě fungovali, snažili se přežít, ale věděli, že ti nemnozí, kteří doopravdy ví a umí – už pro nápravu nemohou téměř nic udělat – Delenar se hroutil, zdálo se, že na mnohé je už příliš pozdě…

© JHL KnightGT

---