Socha

Zde, hleď! Na vrcholu stojí
a pod ní země s vodou je ve věčném boji.

V oblacích ohně, nebe se spiklo.

Kolem se kupí cosi, co vzniklo.

Nad a pod, uprostřed stojí kdosi, koho nevidíš.

Stále je dál a přitom je ti blíž.

Už cítíš i vlhkost vzduchu, co letí k její tváři,
když vlna za vlnou na skalách se zmaří.

Už slyšíš i zvuk, co k jejím uším doléhá
z pohybu ohně, jímž trpí obloha.

Už cítíš i kůži, jež obepíná její tělo,
jak cele obléká i tvoje čelo.

Už cítíš i oči, jak ze skla,
jak jsou chladná a lesklá,
i jazyk, jak nehybně leží v ústech,
i strnulou nehybnost v kostech.

Zde,hleď! Tak pohleď nahoru!

Na vrcholku stojí socha z mramoru.