V zelené jsem se utopil

Jak princezna v šatech z naděje.

Jak princezna s vlasy prostoty jenž voní lesem.

Jak princezna stojící nad dějem.

Jak princezna provoněla mi plesem.

A teď je pryč,

zní to trochu jako kýč,

     faktem zůstává.. je pryč.

    Proč jsem sám svého děje pán?

    Proč nejsem šťastným princem v šťastném filmu?

    Proč nejsem alespoň sebejistý kmán?

    Proč jak -Oni- si nevím rady?

    Proč nejsem zasnouben již od svého zrození?

    Myslel bych jen na ni a ji miloval,

    že ostatní nemůžu mít bych se vymlouval,

    po celé naše pokolení.      ..     (by to bylo stejný).

    Stejný, šedý,

    je to vážně dobrý??

    Ne, není, je to pohodlný!

    Ale možná jediný pro mně vhodný,

    asi bych měl být silný,

    asi? určitě! jenže jak?

    To se lehko řekne, udělej to ..tak..

    Jenže jak?

   A neopakovat se…fakt?

 ..

Žádný jen a tak, pěkně zpříma!

- to však míša nedokáže, a proto se od všech blát a louží světa zmaže a žádná růže se mu neukáže.

Ptám se „Cože?“, co to za život mám? ne to ne, máš přece svůj klam, který tě nad ledem podrží..

 ..

 ..

    Nechci psát návod ke správné cestě,

    neboť po ní nekráčím,

    jdu vedle po zaprášené stezce,

    bez veškerého přepychu.

Jdu jen tak, tak jak to jde (možná nejde),

prostě pouze, ..pouze s velkou lítostí nad nerozlitým mlékem.

 ..