Bezdomovec

Probral se ze spánku, odstranil slupku od banánu ze svého nosu a nasál vzduch do chřípí. Pořád stejný smrad, pořád stejná hora - jak to jen nazvat - odpadků. Bezdomovec.

"Vole, co to... kde to sem...?" promnul si oči a na tváři mu zůstala černá šmouha.

"Jo vole, tady jsme fčera... hrrchrrr, pšík...zachrápali...Vstávej Franto!" zašmátral rukou v odpadcích vedle sebe.

 "Vole Franto, dal bych si cígo...de máš ty Stařeny, co sme je fčera kouřili?"

Pohledem přejel o kousíček vpravo, kde stála krabice s trochou vína. Teda vína... někdo by to nazval úplně jinak, ale ...

"Hele, Bílá poezie...to je poezie, to je balada! Já se dneska ale mám, hned po ránu trochu životabudi ...chrrr...če... Hele Franto, dívej, co máme. ...smrk... dej si taky, hned ti bude teplejš, teplouši...hahaha"

Teprve teď se doopravdy podíval směrem, kde tušil kamaráda. Franta ale neležel v harampádí, ale o kousek dál jen tak na zemi.

"Vole, co blbneš... Chceš tu umrznout vole?" Vstal, dopotácel se k Františkovi a zatřásl s ním.

"No tak už vstávej, spáči!!!"...

"Franto, si ňákej bledej...Franto!!!...Ježíši Kriste!!!"

Probral se ze spánku, odstranil list papíru ze svého nosu a nasál vzduch do chřípí. Pořád stejný smrad, pořád stejný osvěžovač, pořád stejná kancelář. Domovec. Na stole pořád stejná hora papírů.

"Vole, co to... kde jsem to přestal?" promnul si oči a na tváři mu naskočila další vráska.

"Jo, já jsem vlastně včera chtěl dodělat ten projekt," vytáhl z kapsy Gauloisku a zapálil si.

Pořádně se posadil, přisunul se ke stolu a mdlý pohled nasměroval někam doprava. Stála tam pořád stejná krabice s nevyřízenými dokumenty. Zazvonil na sekretářku: "Alenko, přineste mi trochu nějakého životabudiče, prosím. ...smrk... Dnes ráno ho budu potřebovat." Trochu zděšeně si prohlížel celý stůl, zatímco srkal kafe.

"Takový práce! Vždyť už to včera mělo bejt hotový... Manželka bude muset počkat... Ježíši Kriste!!! Tady je práce jak na kostele."

Na sídlišti stál kontejner. Vedle kontejneru stál bezdomovec a vyhazoval ven odpadky.

"Flaška vod Jaru, stará nákupní taška, dámské vložky, autíčko na baterky, bez baterek. Sakra lidi, jste na baterky! ...chrrrr... Kdejaký krámy vyhodí, popelnice sou toho plný. Ale pořádnej žvanec nevyhoděj. Ani trochu plesnivýho chleba. ...flus... Ani trocha šlupek z brambor," zakousl se do něčeho, co kdysi bylo nejspíš houbičkou na nádobí.

"No, interkontinentál to zrovna nééni, ale dyž se to něčím vokoření, tak to bude i...smrk...k jídlu."

Blížila se k němu skupinka lidí, vraceli od autobusu domů.

"Pani! Nemáte drobný?" Paní se pro jistotu ani neohlédla.

 "Halóóó, kámo...pětka na pivko by nebyla?"

 "Nebo aspoň bůra na něco k snědku, slečno."

 Mladík zamumlal něco o sockách, slečna zrůžověla studem, sklopila zrak a přidala do kroku.

Na podlaze kanceláře stál kontejner. Nad ním bezradný manažer a vyhazoval ven lejstra.

 "Objednávka na nový nábytek, účty za elektřinu, smlouva o dodání zboží, darovací smlouva, smlouva o sponzorství... Sakra, kde je ta dohoda o fůzi našich podniků? Kdejaká hovadina se mi tu válí, ale důležitý věci se jako vždycky ztrácejí. ...Nic, dohoda není, ani dohoda o budoucí dohodě není... To bude šlupka, jestli se tohle dostane do novin," manažerovi se lehce orosilo čelo.

"Neměl byste to takhle přehánět. Jste taky jenom člověk, měl byste si odpočinout, skočte si aspoň na oběd vedle do Interkontinentalu."

 "Já vím, Alenko, ale vždyť vidíte, že to hoří," típnul cigaretu, zvedl telefon a vyťukal číslo.

"Můžete mi dát k uchu pana ředitele? ...Dobrý den, prosím Vás, můžeme s tím ještě deset dní počkat? Je mi to líto, ale nestíháme. Navíc nemohu najít tu naši smlouvu.... Jistě, rozumím. Tak alespoň pět dní... Jistě. Tak pozítří.....Spolehněte se!"

Obrátil oči v sloup a přidal v pracovním tempu.

Po ulici se pomalu šinula shrbená postava v umolousaném kabátě.

"No, dyž mám zhodnotit dnešní den, ...hrrrchhr...tak to nebylo až tak marný..." chlapík si zálibně prohlédl igelitku v pravé ruce, a potom i igelitku v levé ruce.

 "Pár zajímavůstek, starý rohliky, i ňákej ten drobák mi to dneska ....smrk... hodilo."

Blaženě se pousmál, vklouzl dveřmi do putyky a posadil se k baru.

Ulicí se pomalu šinula postava v kabátě od Gucciho.

"Ještě, že mám Alenku. Kdyby mě nevyhnala na čerstvý vzduch, tak bych v té kanceláři shnil za živa."

Za chůze si prohlížel své ruce. Viditelně se mu klepaly. Zatnul pěsti, strčil je do kabátu, vklouzl dveřmi do restaurace a posadil se k baru.

Poručil si pivo.

"CHrrr...Kááámo," ozvalo se zleva, "neměl bys almužnu pro potřebný?"

Nalevo od manažera seděla postava v umolousaném kabátu.

"Tak dvě, pane vrchní. I tady vedle pro kolegu."

V zapadlém zákoutí se o sebe opíraly dvě postavy.

"Téééda, to byl fakt ...škyt...večer...kamaráde...dneska chrápeme u mě...hehe" chlapík se zanořil do kupy odporně zapáchajících odpadků.

"Jo, bych ...smrk... zapomněl. Nevim, jak v tom umíš lítat...škyt...ale teď, dyž sou chladný rána, tak je nejlepší se takhle někam zahrabat. I když to trocha smrdí, ale lepší trocha smradu, než...Víš Franto?"