Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřed posledním vydechnutím
Autor
Anelynée
Honzíkovi, kvůli kterému je dílko zpětně napsáno a jemuž je věnováno, ale jelikož ani nehrozí, že by se mu dostalo do rukou, není ani jeho očím určeno...
A teď, teď, přesně v tenhle moment už začíná být nevolnost způsobená kocovinou střízlivění hrozně nesnesitelná. A druhá ruka, ta, co je volná, šátrá po strunách v prosbě o pomoc.
Jaká je dnešní definice přemíry konzumace alkoholu? Nevěra!
Zmatená hlava se teď ptá zase a znovu proč. Jaká byla touha člověka tolik blízkého, aby se z
dotyku cizí osoby stal zrádcem?Jmenuji se Ironie, zvučí donekonečna v otupené hlavě.
Vlastně neexistuje ani jeden jediný pádný důvod, proč by se nad tím mělo dál uvažovat.
Proužek dýmu stoupá sladce ke stropu.
Žárlivost není na místě, zastupuje ji v plné míře bolest. Vlastní nemožnost. Neschopnost! A ponížení. Kdo může pocítit ponížení víc, než žena, která tolik dovolila, tolik věnovala, přenesla se přes úlet s názvem flétnistka a sklidila za to jen posměch ostatních?
A teď ji ovládá sebelítost.
Hloup
á, hloupá, našeptává hlas v hlavě tentokrát. Nic než hloupá.Podívá se na svou ruku. Na ruku, v níž spočívá cigareta. Ta, kvůli které doposud nehrála. Dohořívá. Naposledy ji zneužije nadechnutím. Zmuchlá ji o hranu popelníku.
Počkat, není tohle taky forma nevěry? S cigaretou tráví nějakej čas a pak ji típne, sprostě odhodí.
Konečně splyne s kytarou v akordu, když z jejích plic vyjde poslední výdech tančícího kouře.
... ve vzpomínce na červenec 2004