Alenka

 Byla to normální pražská rodina. Tatínek po revoluci začal podnikat a maminka dělala účtařinu pro jednu zahraniční firmu. Znáte to sami. Pořád bylo co dělat. Uzávěrka ve firmě, berňák na kontrole, plánování výdajů pro příští rok Prostě pořád se něco dělo. Jenom na dovolenou si pokaždé udělali čas a jeli na ni společně. Někdy do Itálie, někdy do Krkonoš. To podle toho, jak se jim dařilo. I Florida byla naplánovaná, ale nakonec z toho sešlo. Tatínek musel investovat do firmy, a tak se nakonec nikam nejelo. Alenka z toho bylo docela zklamaná. Těšila se jako malá holka. Alenka byla jejich dcera. Chodila do šesté třídy, v březnu oslavila jedenácté narozeniny a byla to chytrá holka. Nic nadřenýho a našprtanýho. Bystrá od přírody. Rodiče ji přihlásili na balet, aby se uměla pohybovat, na angličtinu, aby se v domluvila ve světě, a na počítačový kroužek, aby dokázala držet krok s technikou. A také proto, aby nezůstávala sama doma, když rodiče chodí pozdě z práce. Ale stejně to nepomáhalo. Alenka byla doma dřív než maminka nebo tatínek. Přestože měla každý den nějaký kroužek, stejně přicházela do prázdného bytu. Pravda, občas se jí poštěstilo přijít domů a najít tam maminku a z toho pak měla neskonalou radost, ale to nebylo tak často.

Až jednou. Alenčina maminka přišla domů jako obvykle na sedmou a našla prázdný byt. Zavolala tedy manželovi, ale ten o Alence také nic nevěděl. Okamžitě začali oba obvolávat známé a Alenčiny spolužáky, ale nic se nedozvěděli. Až na Policii jim řekli, že Alenka měla nehodu. Na přechodu jí porazilo auto a Alenka, jejich Alenka, teď leží v nemocnici. Okamžitě se tam rozjeli a lékaři jim sdělili, že Alenčiny šance na přežití jsou asi poloviční a že by je tam teď potřebovali. Alenka sice vypadá, že nevnímá okolí, ale je víc než pravděpodobné, že všechno slyší a hlasy rodičů jí dokáží vyburcovat a ona se pak rychleji uzdraví.

Od té doby šlo všechno stranou. Schůzky, uzávěrky, pracovní porady i firemní zisky. Oba se střídali u postele své dcery, mluvili na ni, četli jí její oblíbené knihy, snažili se ji probrat k životu Nic nepomáhalo. Až jednou. Oba seděli u Alenky a vyprávěli si o společné dovolené když tu náhle Alenka otevřela oči a podívala se na ně. Ani jeden nedokázal pro slzy promluvit a Alenka se na ně usmála, tak šťastně jako když se sešli všichni společně doma ona jim směla uvařit kávu, a řekla: „Nezlobte se na mě, ale já se tam se chci vrátit. Slíbili mi, že si tam se mnou budou hrát.“ A potom ty své kakaové oči zase zavřela a zemřela.