Střípky rozumu, kapky srdce...

Staré časy minuly a přichází nové...

V závěsu myšlenek rodí se naděje,

povstávající ze zahnivajicich trosek,

které ještě dusí duši...

Krása něhy ztrácí se

ve vločkách sněhu,

co za okny poletují a ledacos pamatují...

Dopadnou na chladnou zem a přikryjí tu špínu...

Vlásky jedné lásky...

už nejsou, jak bývaly...

Změnily barvu i jas,

kolik to bylo krás...

Vrahové se odpoutali...

vstoupili do vysílání pro děti

a teď naříkají nad bídou světa...

Rozum se zastavil...

City se dotknou

až se vrátí bílý sníh...

Možná za rok, možná za dva...

Koupím si pytlík s bonbóny...

Sladkost v ústech

nezažene hořkost v srdci...

Tak co zkusit vypít litr vína?

Na chvilku to stačí...

Koupím si lásku?

Ničeho se neboj, to nelze...

Snad ženu, co na rohu postává...

... a když se jí zeptáš, možná ukáže ti cestu...

Tak jen na chvíli pohlédnu do zrcadla zapomnění...

a už přichází realita s kouskem sladkosti,

na které se nezkušenný nachytá...

Vím každým dnem víc, ale to nestačí...

Rozhoupu nebesa a ony mne podepřou,

až peklo bude otvírat svou tlamu...

která se nezastaví před lstivými námitkami...

Nelze se vyhnout... to je třeba projít..

Ale kde skončíme, až se přiblíží konec?

Konec, z kterého se odvíjí nový začátek...

Tak slina padne do vlasů

a vítr rozfouká popel, který se vrací...

Duch obtěžkán kapkami deště..

ví, co bude dál?

Na další cestě k poznání, či zapomnění...

Vrátím se domů... do říše svého srdce...