Osamělý strom

Je jedno,jestli je jaro,léto,podzim nebo zima,protože osamělý strom tam stojí sám,i když prší,padají na něj vločky nebo když z něj padá listí.Vždy tam zůstane úplně sám a je smutný,že o něj nikdo nejeví zájem.Všichni ho přehlížejí jakoby vůbec neexistoval ani ptáčci na něm nemají své hnízdo,ani veverka po něm nepřeběhne,ale přesto je uvnitř krásný a plný naděje,že se to změní...Je prorostlý mechem,kytkami a hnilobou...po strašně dlouhé době si stromu někdo konečně všiml-byla to velice stará paní,která již skoro neviděla,sedla si pod něj a bylo jí tam tak dobře,že se tam často vracela...Jednoho zimního večera tam stařenka přišla jako každý večer,sedla si pod strom,přikryla se dekou a pomalu zesnula...

Strom byl velice smutný,že přišel o jediného člověka,který ho měl rád a tak pomalu usychal..........z toho vyplývá,že bez opravdových přátel nedokážeme žít...