Cestovní

Možná to patří spíš před Tramvajovou. Jinak Slabý je můj profesor na botaniku. Věnováno MMmovi (za toho Profesora).

Značně unaven včerejší nocí nastupuji do tramvaje. Při cestě do školy v ní nebývá příliš mnoho lidí, o to jsou však ranní cestující podivnější. S úsměvem sleduji o sklo narážející hlavu opilého postaršího pána, údery jeho hlavy jsou stále silnější, až sklo podlehlo a s řinčením se vysypalo na silnici. Dnes je ale obzvláště silný vítr, a tak prázdným oknem létá listí, později vítr zesiluje a odnáší s sebou stále těžší a těžší předměty; před chvílí mi kolem hlavy proletěl jezevčík následován nákupní taškou. V tramvaji postupně přibývají lidé všech věkových a váhových kategorií a na ulicích proto zůstávají jen malincí beduíni s červenými baťůžky, se kterými si můžete povídat o všech těch kategorických imperativech a sociologických imaginacích, aniž byste dospěli k nějakému závěru. Tento obraz mě natolik uchvátil, že nejsem schopný vystoupit, snad by to ani přes ten děsný nával nešlo. Nikam nespěchám, nepotřebuji vidět obličej toho debila Slabého, jak mi s úsměvem oznamuje : "Vaše protokoly prosím…"

---