Ještě jednu kávu, prosím!

Už jste o nich určitě někdy slyšeli. Jsou to tajemná místa. Jako by zahalena vším podivným, co v nich hoří, kouří nebo se kouří. Asi se hned tak nestane, že tam po práci zajdete s přáteli na pivo (dobrovolně) a probrat ne zrovna šťastné výroky politika (taky dobrovolně), ke kterému společně chováte úctu asi takovou, jako ziskuchtivý prodavač jmelí k zákonům. A přece se vám může snadno přihodit, že tam zabloudíte…

Tedy čajovny. Pro čajomilce závan indické kultury a pro racionalisty bez špetky poezie další produkt globalizace, srovnatelný s komplexem McDonald's. Čajovnu dobrou poznáte od špatné toho jména docela jednoduše. Ty špatné, to jsou prostory s dosud nevyhraněnou identitou, kde se denně pečlivě drhnou vykachlíkované podlahy a kde vyhrávají havajské rytmy. Patrně schizofrenní majitelé špatných čajoven totiž ani netuší, zda by měly být cukrárnou pro malé děti, barem pro velké "děti" nebo čajovnou pro "ty jiné děti".

Zato když vejdete do té pravé čajovny! To jsou zapadlejší doupata chytře umístěná v podsklepení, kam vlezlý sluneční paprsek nedolétne. A pokud přece jen dolétne - drzé slunko!, zůstává skryt za bambusovými roletami preventivně pověšenými na všech oknech a jiných místech náchylných k propouštění světla. Jak antidiskriminativní je myšlenka čajoven! Ani denní svit, ani noční tma, existuje tu jen příjemné přítmí. Čas je nedůležitý. Vše kolem je nedůležité. Až do zavírací doby.

Když však vejdete poprvé, cítíte se jako politik nečekaně (i očekávaně) vyzvaný k demisi. Tedy zmateně. Laskavé přítmí a celkovou atmosféru posvátného klidu, ustrnulého v čase, dokresluje měkké světlo roztomilých lampionů obalených do barevně batikovaných tkanin jako exhibicionistický vyznavač hnutí hippies na mírové demonstraci. A samozřejmě také malé čajové svíčky. A obrázky s hinduistickými motivy. A silné aroma vonných tyčinek mísící se s výpary vodních dýmek. A indická hudba, monotónní pro člověka navyklého na melodie v písních a reklamách.

Vyberete si tedy stůl. Totiž stolek. Pro začátek se zbavte bot. Jakkoli, i když jejich klidné vyzutí zůstává kupodivu stále nejčastějším způsobem. Nehlasně se modlíte, aby vaši přátelé měli silnou rýmu, i když jste dalek jen pouhé myšlence přát jim jakkoli chabé zdraví. Posadíte se na kulaté polštáře naplněné nekompromisně tvrdým odpadem z obilovin, případně i něčím jiným, co vyhovuje stejným předpokladům. Nenápadně s neutrálním výrazem řidiče městské hromadné dopravy se rozhlížíte kolem. Vedle vás se kdosi taky nehlasně modlí. Možná. Má nohy důkladně zapletené v tureckém sedu, že vy na jeho místě byste měl asi taky zavřené oči a snažil se nevyrážet bolestné hlasité zvuky, které by narušily tak pokojnou atmosféru místa. Ale možná už jste slyšel o meditaci a vyšších duševních sférách, kam běžný člověk, mající stres na denním pořádku i v minimálních dávkách, nezavítá každý den, ba ani každý měsíc a rok. U jiného stolu se nějací lidé baví o višních a Nirváně. Nějaký zapálený hoch teď tlumeně, avšak procítěně recituje pasáže z Bhagavadgíty. Končíte průzkum, protože si zase začínáte připadat jako byste dlouze diskutoval se sněhulákovou mrkví o dilematech vyvstávajících v otázkách přijetí Evropské ústavy.

V naději se chopíte nápojového lístku. V nabídce jsou čaje černé, bílé, zelené i žlutozelené, roibos, maté, oolong… Pro člověka běžně konzumujícího tradiční černý čaj z Jemči docela pakec. Čtete. Listy, rozprostřené na bambusových platech, se nechají zavadnout, čímž změknou a jsou připraveny na svinování. Svinování se v době dávno zapomenuté provádělo dlaněmi, které rolovaly listy do požadovaného tvaru, až čtyřistakrát. Čtyřistakrát! Neuvěřitelné! Ještěže nejste v době dávno zapomenuté a radši ani dnešní plantážníkem kdesi v Číně. Obsah fluoridu pomáhá jako prevence před zubními útrapami a osteoporózou. Vzpomenete si na svou posledním návštěvu u zubního lékaře a je vám neveselo. Když přiběhne obsluha, zmaten si objednáte černobílý čaj. "Černobílý čaj, pane?" táže se obsluha, usmívajíc se jako nevinnost sama obohacená jen o potměšilost, a vám pomalu dochází, že jste tu navěky ztrapněn a zavrhnut.

Skrývaje svou tvář za firemními dokumenty popadnete něčí obuv přibližně vaší velikosti a prcháte na vzduch. Nebo do nejbližší kavárny. Konečně si můžete ulehčeně oddechnout, zapomenout na všechny barvy a mytizované účinky čaje a bezstarostně zavolat na číšnici: "Jedno kafe, prosím!"

---