Lyrika

 

 

 

motto:

 

„hezky jste to napsal, pane Andersen…“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

motto 2:

 

„Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil…“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

I.

 

Roztrhla se peřina

pod kterou spávají

nebeští sarafínové

 

Na nevinnou prosbu o milost

Ukřižovaného Kaina

padají tisíce sněhobílých střípků zlého zrcadla

tisíce sněhobílých ďáblíků

tají v němých ústech

Ukřižovaného Kaina.

 

A nikdo ani nevzdechne

a nikdo ani nešeptne

 

jen pár plůdků

jeřabin

ukápne pod křídla strakapouda

a odlétne kamsi

k roztrhaným peřinám

pod kterými spávají

nebeští sarafínové

daleko od nevyslovených proseb

Ukřižovaného Kaina

 

II.

 

Je prázdno

 

Nezavřeným oknem

padají Sněhurky

básníkovi do slůvek

a hasí svíčku

v srdci malé Gerdy

a nikdo nezasténá

a nikdo nevykřikne

jen pár rudožlutých jablíček

se vysype do sněhu

když do jater

kopím bodají

Ukřižovaného Kaina

 

 

 

 

 

 

 

 

III.

 

Když spěchal Šimon

vulgo svatý Petr

vrátit Pánu

neprominutý dloužek

spustila se sůl

z roztrženého pytle

do ran

 Ukřižovaného Kaina

 

A nikdo již dnes jidiš nerozumí

a tak nikdo neodpoví

 

na výkřiky zoufalství

nad zasolenými ranami

Ukřižovaného Kaina

 

Jen jíní z Gerdiných slz

roztaje v šarlatu šípků

když roztáčí karafu

zchlastaní soldáti

losujíc o šaty

Ukřižovaného Kaina

 

IV.

 

Je ticho

 

Skrz rty

šesti barokních andělíčků

šesti okřídlených robátek

šesti adolescentních amorků

s mušelínovými zadničkami

protekly zmrazky

přechlazeného šampaňského

do vousů

Ukřižovaného Kaina

 

Ani šlechtična nezívne

ani trubadúr nezpívne

ani citera nesípne

 

že král je nahý

 

Jen růže odhodí

poslední okvětní lístek

zahalující nahotu

za všeobecného veselí

šesti barokních andělíčků

šesti okřídlených robátek

šesti adolescentních amorků

s mušelínovými zadničkami

 

když tlučou hřeby do zápěstí

Ukřižovaného Kaina

 

V.

 

Zima drolí mraky

na kousky

a z nebe padají

kompletní marškumpanie

cínových vojáčků

jenž pláčou cínové slzy

do steskem rozžhavených útrob

Ukřižovaného Kaina

jež bodají cínovými bodáky

svých cínových karabin

do odhalených ňader

Ukřižovaného Kaina

 

A nikdo nevypláče

 potůček slavičích slziček

A nikdo nezalituje

říčkou slziček panenských

 

Jen pološílený hrobník

zamete

poloshnilé tulipány

z očních zřítelnic

Ukřižovaného Kaina

 

VI.

 

Je žádno

 

Mrtvolky divokých bílých

včeliček

s nabroušenými žihadélky

a neviditelnými perutěmi

vyhaslých pohledů

létají

kol pokořujícího mlčení

kol nicneříkajícího pohledu

papírové tanečnice

zasypávající červenou botičku

pod probodlými náretními kůstkami

Ukřižovaného Kaina

 

VII.

 

Houfečky cituprázdných tlachanic

stádečka bezcitných pomluv

se za

ďáblíky a čertíky

belzebuby a satanáše

mefistofely a lucifery

jakož i jinou havěť pekelnou

jakož i další potvory rohaté

vdávají

 

V divokém svatebním reji

vstávajíce lehajíce

pijí

z konvalinkových kalíšků

a tančí

po žíznivých rtech

Ukřižovaného Kaina

 

Však nikomu

síra

 chřípí

nezasmrdí

 

Jen barva hroznů vína

Zemi skropí

když líbá matka

naposled

svého

Ukřižovaného Kaina

 

VIII.

 

Je pusto

 

V konejšivých řasách

ustrašené pastýřky

tají tucty

němým soudcem

popravených sněženek

a bílé slzy pokory

jež nikdo z tváří nezlíbá

jež nikdo láskou nesetře

kanou do údolí

dvou rudých třešinek

dvou krvácejících ňader

Ukřižovaného Kaina

 

 

IX.

 

Když pláče

 malá mořská víla

 

když pláče

bílé hořké mandle

 v soli obalené

 

když pláče

do pocukrované

borovice

do zasypaných kročejí

k chladným výdechům

Ukřižovaného Kaina

 

Nikdo se ničemu nediví

 

Žádná do ticha nekdákne

Žádný do stopy nešlápne

Žádno se tiše usmrákne

 

Jen krysa sloupne z kůže

nahého králíčka

 

a lidé tiše z kříže snímají

Ukřižovaného Kaina

 

X.

 

A vzdoušek krví

sladce

voní

Když pak

z jara

prší

do jabloní

 

 

---