Otrok a pes

 Slunce nakouklo do okna, aby probudilo spáče. Otrok Bališ otevřel oči a s úsměvem přivítal nový den. Jeho pes Tussi se líně protáhl. "Vstávej lenochu! Dneska chce pán uspořádat hostinu." podrbal psa za ušima Bališ. Tussi se zvedl a šel do kuchyně. Bališ pozoroval jeho hnědou srst. Měl rád svého psa. Každý den ho koupal, což se Tussimu nelíbilo. Bališ oznámil kuchařkám co mají uvařit a šel k pánovi. Ten už se strojil a v novém velkém zrcadle se díval, jak mu to sluší. A slušelo. Dnes měla přijet budoucí nevěsta. Bališ nesměle vstoupil. "Pojď sem a vylešti zrcadlo." poručil mu pán. Bališ se dal ihned do práce. Celá ložnice byla za chvíli čistá. Pán konečně uslyšel koně. Šel důstojně přivítat nevěstu. Na prahu se zastavil. Z kočáru vystupovala nádherná dívka. Hnědé vlasy měla rozpuštěné až po kolena a na nich síťku z perel. Šaty byly růžové a místy červené. Dívka se sehnula k Tussimovi a pohladila ho. Podívala se na pána, usmála se a šla k němu. Pánovi se pletl jazyk. Řeč a slůvka mámení, které si připravil, skončily pouhým úsměvem a zářícíma očima. Večer se slavila svatba. Pán nechtěl čekat a nevěsta Ilisa také nebyla proti. Když Bališ vešel do svatební síně s mísou ovoce a podíval se na nevěstu, upustil mísu a stál jako solný sloup. Srdce se mu zastavilo. Pán se na něj hněnivě podíval. Bališ se vzpamatoval a začal sbírat ovoce. "Odpusťte pane. Já myslel, že měla přijet nevěsta a vy se ženíte s diamantem!" zvolal Bališ. Ilisa se zasmála a pohladila pána po vlasech. Pán už si Bališe nevšímal.

 Bališ s Tussinem stáli u dveří pánovi ložnice. Tussi stále vrtěl ocasem přesvědčen, že je to nějaká hra. Náhle se jeho ocas zastavil a zavrčer směrem ke dveřím. Bališ je rychle otevřel. Právě včas. Pán ležel na zemi a s hrůzou se díval na Ilisu, která v ruce držela nůž a rozpřahovala se k bodnutí. Bališ po ní mrštil stříbrný nůž. Zasáhl jí. Ilisa se skácela na zem a začala se rozpadával. Bališ rychle pomohl pánovi na nohy. "Ghoulové jsou v naší zemi často. Já ji hned poznal." vysvětlil Bališ pánovi.