LÍSTEK

Když chci říct bohu díky, tak si cvaknu lístek. Jemnej desátek. Dík za ty prachy. Dík za toho kluka. Dík za slunce. Dík, že dneska chodím.
Vždycky nejsem vděčná. Většinou na zastávkách vobhlížím silný chlápky v modrejch bundách. V metru nevystupuju tam, kde stojej oni a policajti.
Měla jsme blbej den, tak co bych měla platit. Za co? & z čeho?
Moji vnitřní & vnější revizoři jsou totožní. Pustili mě, když jsem ztratila práci & užila je jako psychoanalytiky. Nepustili nikdy, když tam měli policajty. Nastoupím do vozu tramvaje nebo autobusu a větřím. Jsou tu? Ladím vlnu. Nejsou.
Kontroluji to znovu na každé zastávce. Stačí náznak ? cítím, že vlevo za mnou ... Ne, je to jen někdo z nepředvídatelně se pohybujících cestujících, většinou.

Občas si cvaknu, z radosti ? většinou. Že mi dali i co jsem nahlas neřekla.