Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zelený rok

11. 04. 2005
0
0
740
Autor
Vespertine

*O roce života s někým, koho tak dlouho míjela*

Otočila se za vrzajícími dveřmi

Stál na prvním schodě

A z uší si stahoval sluchátka

Zvedl hlavu a švihl ji zeleným pohledem

 

Na lesní cestě

Ve vzdálenosti pár centimetrů

Vzývala za zvuku hromů

Všechnu tu zelenou krásu

K sobě do ulity, domů

 

Ležela na mostě

Padala s hvězdami nocí

Až po okraj naplněná věřila emocím

Plakala pro vzdálenost vesmíru

Ač jeho cigareta zářila do tmy hned vedle její

 

Opilou nocí se potáceli

Ruku v ruce

Došli až na okraj bezejmenné skály

Brala mu dech přímo z úst

Když tam tak tiše stáli

 

Přestala věřit v souznění

A vrátila se položit základní kámen

Tam, kde už jednou stavěla

Zlatem jí platili za slova

Která už dávno zapomněla

 

Spala tak dlouho ve své ulitě

Zavřená, zamčená, ukrytá ve tmě

Stala se otrokem vlastní hry na štěstí

Probral ji hlas vábničky z vlastních řad

Plakala, slzy jí na tričko kapaly z řas

 

Ví, že tam pořád stojí na prvním schodě

A stahuje si z uší sluchátka

Ale bojí se

Bojí se, že ji už nikdy nešvihne

Tím proklatě zeleným pohledem


katugiro
11. 04. 2005
Dát tip
další, která mi dnes přijde moc upovídaná...

Kryšpín
11. 04. 2005
Dát tip
Souhlas s Katurigo. Navíc, nic mi tam nerezonuje, je to pro mě jen takové povídání, které je rozdělené do veršů.

JiKo
11. 04. 2005
Dát tip
To je prozaický text

katugiro
11. 04. 2005
Dát tip
copak to nikdo nepochválí? to musím všechno oddřít sám? věříš na atmosféru a nebojíš se napsat co chceš jen to někdy nechat uležet rezonance tam je

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru