Případ Černého Pantera-Kapitola OSMÁ

„Měl jsem pravdu!“ vykřikl Gary do burácení Liziny motorky.

„v čem?“

„Jsi fakt dobrá. Doufám, že ten tvůj plán vyšel.“

„Určitě. Bylo docela jednoduchý ten váš přístrojek zmást.“

„Zajímalo by mě, co si Jerry myslí,“ řekl spíše k sobě než k Liz.

„Cože?!“

„Ale nic.“

„Kam vlastně jedeme?“

„Do Carelli‘s House.“

„Kam?“

„To je hotel, je to docela blízko. Nikam jinam stejně nemůžeme.“

Zbytek cesty mlčela a Gary si mohl v klidu urovnat myšlenky. Uvažoval, zda se rozhodl správně, když do toho navezl Černého Pantera.  Napadlo ho, že když teď zmizeli oba, Jerry si bude lámat hlavu s tím, co se tam stalo. Je to lepší, než kdyby zmizel zničehonic sám. Udělal dobře. Stále si to opakoval, snad aby sám sebe přesvědčil o pravdivosti toho tvrzení. Liz by mohla být dobrá parťačka a s vidinou na normální, spokojený život ho snad nepodrazí. A někoho opravdu potřeboval, aby se mohl pomstít. Ale komu vlastně?

 

I přes Liziny protesty je Gary v hotelu Carelli’s House zaregistroval jako manžele Robertovy, Michaela a Alyson. Dostali pokoj s manželskou postelí.

„Budu spát na zemi,“ ujišťoval ji, a když na to nic neřekla, dodal ještě. „Asi by sis měla pořídit něco na sebe.“ Liz si prohlédla své úzké černé kalhoty a bundu, kterou měla na sobě. „Něco se ti nelíbí?“

„Ale ne, je to fajn. Ale ten vrátný si tě prohlížel dost nedůvěřivě. Pravděpodobně si paní Robertovou nepředstavuje jako motorkářku.“

„A zaplatíš to? Ostatně, je to jen kvůli tobě.“ Alden si povzdechl a přikývl.

O několik hodin později seděli nad objednanou pizzou v hotelovém pokoji, Liz v nových, bleděmodrých džínsech (sukni rezolutně odmítla) a červeném tričku vypadala dost nezvykle.

„Řekni mi něco o sobě,“ vybídl ji. Liz se na něj nevěřícně podívala, ještě nikdy nezažila, že by o ní někdo chtěl něco slyšet.“Jak chceš. Tak pro začátek jmenuji se Elizabeth Althea Smidtová.“

„To zní německy.“

„Jo, můj otec byl Rakušan, matka Američanka. Seznámili se na dovolené kdesi ve Středomoří. Hrozně se do sebe zamilovali a strávili spolu krásné léto.“

„To zní jako ve filmu.“

„Možná. Otec byl už ale ženatý, takže skončilo léto a oni se rozešli, každý odjel do vlastní země. Jediná vzpomínka, která matce zbyla jsem já. Dokonce mi nechala zapsat jeho jméno. Althea jsem po babičce.“

„Jak ses vlastně dostala ke své práci?“

„To je dlouhá historie…“

„Máme čas.“

„Tak zkrátka…vystudovala jsem programování a pár let jsem pracovala pro jednu počítačovou firmu.“

„Tak ses seznámila s Woodse.“

„Ano. Párkrát mě pozval na schůzku…vyspali jsme se spolu. Časem zjistil, že mou největší zálibou jsou střelné zbraně. Jednou jsme se ‚náhodou‘ potkali na střelnici a pak to už šlo ráz na ráz. Pozval mě k sobě na večeři a řekl mi o svých plánech s Prototechem.“

„Chce, aby se Berkleyová stala prezidentkou.“

„Správně, pak by se Prototech s její pomocí spojil s WooStar a Freddie by se dostal do vedení. Tak by se dostal k technologiím FBI a CIA, což sebou nese značnou zodpovědnost a hlavně moc.“

„Měl bych Sandersonovi poslat tu nahrávku,“ zamumlal Gary.

 

„Jeremy Sanderson seděl za svým velkým stolem z dubového dřeva, hlavu měl složenou v dlaních. Přemýšlel nad tím, kam se asi ztratil Gary Alden. Byl unesen? Zabit?

Kdosi zaklepal na dveře a vzápětí je otevřel. Sanderson zvedl hlavu a spatřil mladého poslíčka s nejistým výrazem.

„Máte tu zásilku, pane Sandersone.“ Položil na stůl velkou obálku s běžnou známkou a ručně napsanou adresou. Jeremy se prudce nadechl a zbledl. Bylo to Aldenovo písmo.

„Stalo se něco, pane?“

„Ne, ne…kde to mám podepsat?“

Jen co poslíček odešel, začal Jeremy netrpělivě otevírat balíček. Na stůl vypadla obyčejná magnetofonová kazeta a dva popsané listy papíru.

„Na kazetě je Woodsův hlas, je tam dost důkazů proti němu. Na druhém papíře je vše co jsem o něm zjistil. Víc už pro tebe udělat nemůžu. Musím splatit své dluhy. Hodně štěstí. Gary.“

„Ten parchant,“ ulevil si Jeremy, kterému náhle všechno došlo. Netušil však nic o Panterovi.

---