Bratříčku, pojď si hrát.

Seděl na matraci ve svém prázdném bytě a stejně prázdným pohledem smutně hleděl ke stropu. Chvílemi meditoval, ale zvuky projíždějících jeřábů a nákladních aut mu to dost ztěžovaly. Zvenku doléhaly každodenní zvuky dalšího dopoledne v tovární čtvrti. Vlastně už bylo k obědu, ale on vstal až asi hodinu po poledni, dopotácel se do kuchyně a uvařil si kafe.

Na stole ležely staré noviny. Četl je vždy znovu se zájmem. Pak jako každé odpoledne v obýváku maloval. Pod jeho štětcem se postupně na stěně pokoje objevovaly výjevy loveckých scenérií jak z prehistorických jeskyních maleb kromaňonců.  Pravidelně si ubalil jointa, sednul do křesla, nasadil sluchátka a sledoval své výtvory, čas od času vstal a někde něco přimaloval nebo poopravil. Když měl zrovna chuť tak tancoval do rytmu indiánských bojových písní. Nakonec zavřel oči a znovu usínal.

Po osmé večer si udělal jídlo. Protože nic neulovil, musel se spokojit s vegetariánskou stravou. V televizi nepřítomně cosi sledoval. Probudil se v půldruhé v noci a jen se přesunul zpátky na matraci.   

Teď byl zrovna ve fázi polední četby novin. Znovu ho zaujal článek popisující slavnostní rozšíření zoologické zahrady o velký výběh ve stylu africké savany, kde se setkávají kočkovité šelmy, hyeny a býložravci bez jakékoli kontroly. Celý ekosystém experimentálně běží bez vnějšího lidského zásahu. Ředitel zahrady na ilustrativní fotografii drbal zdrogovaného lva za ušima, před tím než ho měl vypustit v novém domově. 

Kolem půlnoci po dlouhé době vyrazil do ulic. Projížděl městem, které ještě naplno puslovalo nočním životem. Zrovna byl víkend. Tam kam mířil, byl tou dobou už klid. Vypnul motor a jen nehnutě seděl. Všude ticho, jen po vzdáleném mostě čas od času přejela tramvaj.

Vystoupil a rychle přeběhl nekrytou plochu parkoviště. Šel podél zdi až narazil na místo, kde přecházela v drátěný plot. Po úchytech vyšplhal a na druhé straně seskočil do trávy. Trvalo mu, než se zorientoval, ale nebyl tu poprvé.

Zastavil se na vyhlídkové terase a pátral očima v temnotě výběhu. Přehoupl se přes zábradlí a sešplhal dolů po ocelové konstrukci terasy. Nad zemí zaváhal, ale sotva se dotkl nohama země, ožil dlouho nepoznanou vitalitou. Vydal se ke skupině nedalekých stromů.

Z větve ho pozorovaly oči šelmy. Lev seskočil a beze spěchu se mu vydal naproti. Mladý muž a šelma zastavili na deset metrů od sebe.

V té chvíli by se rád rozpomněl na prastaré očistné rituály, ale ty byly zapomenuty už generace předtím než se narodil. Tak jen zašeptal, „bratříčku pojď si hrát,“ a znovu vykročil.