Ale to víš

Ale to víš

Hladí ti tváře vítr nebo já, hádej?
Je krásný večer, vlasy Ti barví do oranžova poslední zbylé paprsky slunce, jež se dere na západ.
Rychle ještě je pochytej do těch voňavých snopků, co tak rád hladím, než zmizí ůplně a na pastvu vyběhnou červení beránci. Jen tak sedět na kousku dřeva z rozštíplého stromu, nechce se mi domů, nechce se mi ani hnout, když jsi o mě opřená.
Víš na co myslím, tady hlavu nechávám, jen ať si plavou kam chtějí myšlenky právě stvořené,

jak ryby z hejna ztracené, teď jsem s Tebou.
Nelekej se jen měním levou ruku co Tě hladí za tu pravou, nebolí mě jen tomu moc podléhá a samou něhou odléhá.
Nezvedej se prosím, náruč mi opustíš, jak je teď prázdná, nejraděj tě objímám, naše srdce jsou tak blíž.
Ale to víš, neříkám na věky, ale ať jsi vzhůru nebo sníš... však víš