Proč se vzdělávat?

Odpověď na tuto otázku není pro mnoho mladých (a nejen mladých) lidí zcela jednoznačná a jednomyslná. Nalezení uspokojivé odpovědi, na takovouto jednoduše položenou otázku může být ve skutečnosti obtížnější, nežli se na první pohled zdálo. Dnešní doba přináší velmi rozmanité možnosti jak vzdělání získat a většina lidí je vedena již od útlého věku k nějaké formě vzdělávání se.

V lidské společnosti je možnost získání vzdělání realizována především formou školství. Ať již je to realizováno formou mateřských škol pro nejmenší z nás, kde se sice nedá mluvit ještě o vzdělání jako takovém, ale malému dítěti se otevřou nové obzory života. Tím nejprostším je např. zařazení dítěte do kolektivu a jeho postupné zvykání na společenský život, komunikaci mezi dětmi, rozvíjení tvůrčích schopností formou různých her a tak podobně. Mateřská škola je nepovinná, ovšem málokterý z rodičů si uvědomuje její důležitost při vývoji dítěte.

Dalším stupněm v oblasti vzdělání je základní škola, kde dítě získá všeobecné základní znalosti a vědomosti a postupem času, s přibývajícími ročníky by si mělo pomalu ujasňovat, co ho baví, co by možná chtělo v životě dělat. Otázkou zůstává, zda-li je lidský jedinec v poměrně útlém věku (tj. mezi 14 – 15 rokem života) schopen sám se rozhodnout, v jakém oboru (směru) se bude jeho životní dráha dále ubírat a co by chtěl vlastně studovat. Nemluvě o rozhodování při přestupu z 5. třídy základní školy na víceleté gymnázium. Podle mého názoru má málokteré dítě v tomto věku jasno, kam se dále vydat a tak rozhodnutí většinou zůstává na rodičích.

Ať je rozhodnutí rodičů či rozhodnutí samotného dítěte šťastnou či méně šťastnou volbou, dítě poté absolvuje s většími či menšími obtížemi střední školu (učiliště, gymnázium…). Pro některé tím končí část života, která byla naplněna pouze studiem a jsou rády, že mají školu, ve které neviděly žádný smysl, za sebou. Jiní, kteří touží po tom, aby prohloubili své znalosti ze střední školy, se pokusí dostat na vysokou školu (vyšší odbornou školu), kde by jejich znalosti mohly dosáhnout uspokojivých hodnot. Pro některé (a není jich málo) je studium na vysoké škole takřka povinností, jedná se především o absolventy gymnázií, kteří jen s maturitou nemají téměř žádnou kvalifikaci.

V této fázi života by dítě (dá-li se ještě mluvit o dítěti jako takovém) mělo být již dosti zralé a uvědomělé, alespoň s náznaky hranic, co by v životě chtělo dělat. Tudíž výběr další školy je již plně v kompetenci dítěte (dovolují-li to samozřejmě ekonomické, či jiné možnosti rodiny). Najde se i mnoho takových, kteří jdou na školu z jiných důvodů, nežli s vidinou sebevzdělání a rozšíření svých vlastních vědomostí a schopností. Jedním z mnoha důvodů může být například vidina, že po absolvování vysoké školy je čeká pouze slastná budoucnost, pracovní místo ohodnocené desetitisícovými částkami ihned při nástupu a žádná „dřina“. Ve většině případů je to mylná představa, bohužel v mém okolí slýchána častěji, než je „zdrávo“. O této místy povrchní myšlence není pochyb. Zde bych se rád pozastavil.

Podle mého názoru v dnešní společnosti funguje jedna skutečnost, která není příliš šťastná. Jedná se o „vztah“ středoškoláků a vysokoškoláků. Respektive jejich možnosti získat zaměstnání. Ve většině případů je upřednostněn absolvent s vysokoškolským titulem, nežli uchazeč, který má „jen“ maturitu (či výuční list). I když ve skutečnosti mohou být jeho znalosti a schopnosti větší a lepší, nežli zájemce, který doloží vyšší vzdělání. Přesto bývá takovýto uchazeč přijat jen na základě předpokladu, že jeho znalosti jsou lepší nežli jsou znalosti uchazeče, který dosáhl jen středoškolského vzdělání. Kde je zaručeno, že absolvování vysoké školy dává automaticky privilegium ve smyslu, že absolvent se stává „mistrem“ ve svém oboru? Samozřejmě, mělo by tomu tak být. Předpokládá se, že absolvent vysoké školy bude se znalostmi na malinko jiné úrovni, nežli někdo s nižším vzděláním.

Vůbec otázka, zda-li absolvent vysoké školy musí mít zákonitě lepší znalosti a schopnosti, nežli někdo, kdo je schopen doložit vzdělání nižší, je velmi ošemetná a zajímavá. Nedá se na ní jednoznačně odpovědět a tak zde mohu pouze nastínit základní problém a výsledný úsudek nechat na každém z Vás. Podle mého názoru nemusí výška dosaženého vzdělání automaticky vypovídat o úrovni schopností a znalostí. Vždyť vezmeme-li v úvahu např. soukromé školy (tímto nechci jejich kvality nikterak zpochybňovat!), kde podmínkou úspěšného absolvování je zaplacení školného. Většinou se jedná o nezanedbatelné částky a nechci tímto říci, že kdo má peníze, si titul jednoduše „koupí“, ale zamyšlení nad touto možností není myslím úplně od věci. Stejně tak absolvent státní vysoké školy, který projde kolotočem studií víceméně se štěstím, s naprostým nezájmem o studium, jen proto, že „musí“. Kde je zaručeno, že takovýto absolvent bude lepší pracovník a odborník na slovo vzatý, nežli absolvent střední školy, který sám od sebe jeví zájem o další sebevzdělávání, poznávání nových věci ho baví a nemusí být do ničeho nucen?

Proto myslím není při výběru budoucích zaměstnanců na prvním místě dosažené vzdělání, doložené příslušnými „papíry“, ale reálné zkušenosti a znalost problematiky, pro kterou uchazeče sháním a je třeba nerozlišovat pouze na základě úrovně dosaženého vzdělání.

Samozřejmě zde vyvstává otázka praxe v oboru, která je též důležitým faktorem (v některých případech důležitější než výše samotného vzdělání) a též vypovídá ve velké míře o schopnostech a znalostech jedince. To bychom se ale dostali malinko jinam.

V neposlední řadě také nesmíme opomenout stále vzrůstající potřebu, dnes již dalo by se říci téměř nutnost, znalosti cizích jazyků. A tím vůbec nemyslím pouze „povinné“ vzdělávání při studiu, ale každý by měl ve svém vlastním zájmu klidně i pasivně rozšiřovat své znalosti cizích jazyků. Na studování cizích jazyků údajně není pozdě v žádném věku a těžko říci, zda-li přísloví „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“, je pravdivé či nikoli.

Teď ale k vlastní otázce. Proč se vzdělávat?

Vyšší kvalifikace obvykle nese větší možnost získání lukrativnějšího pracovního místa, z čehož plyne vyšší finanční ohodnocení za dobře odvedenou práci. Bezesporu jeden z hlavních důvodů, proč se lidé vzdělávají. Nejedná se pouze o vzdělání mladých lidí, i někteří lidé v pokročilejším věku se kolikráte odhodlají na „stará kolena“ jít studovat. Důvodů může být povícero, např. vysokoškolský titul je třeba k získání vyšší hodnosti (jedná se např. o příslušníky ozbrojených složek), na které se pracuje celý život a málokdo měl to štěstí, že mohl jít na vysokou školu hned po skončení střední školy a tak je nutno dodělávat formou různých dálkových studií vzdělání dodatečně. Odhodlání a „vnitřní síla“ takovýchto lidí musí být veliká, vezmeme-li v úvahu, jak obtížné je navrátit se do kolotoče studií po několika letech od ukončení studia.

Vím z vlastní zkušenosti, jak těžce se člověk, po přerušení studia, vrací zpět do školní lavice (posluchárny). Stačí pár let a těžce získané znalosti z předešlých studií jsou částečně nenávratně ztraceny a musí se začít téměř znovu. Proto každý, kdo je na rozcestí a rozhoduje se mezi volbami, zda-li pokračovat ve studiu či „vylétnout“ do světa, by měl velmi zodpovědně zvážit, zda-li by neměl přeci jen pokračovat ve studiu dále, pokusit se najít souvislosti mezi studiem a následným budoucím životem a nevidět ve studiu jen „otravnou věc“, kterou vlastně ani nevím, proč dělám.

Aby později nelitoval a stále si nevyčítal , že si nevěřil a ani se nepokusil na školu, která by ho možná bavila, udělat přijímací řízení. Za zkoušku člověk mnoho nedá a odhodlání, dobrá motivace a pevná vůle jsou velmi silnými „tahouny“.

Na předchozích stránkách jsem se alespoň náznakem pokusil nastínit některé situace, které se mohou během lidského života vyskytnout a se kterými se člověk během své cesty životem setkává. Čerpal jsem náměty hlavně ze svých vlastních zkušeností, ale také ze zkušeností svých přátel a známých, kteří si v mladistvém věku také prošli systémem našeho školství a poté se úspěšně, či méně úspěšně zapojili do pracovního procesu nebo pokračovali v dalším sebevzdělávání.

Tato úvaha neobsahuje (ani za takovýmto účelem nebyla psána) žádný zaručený návod, jak úspěšně studovat, ale jednoznačně se přikláním k názoru, že vzdělání je věc potřebná přinejmenším k tomu, abychom obstáli v konkurenci například při získání vytouženého pracovního místa. Ovšem jakou cestu si k dosažení potřebného vzdělání a následně při dalším pracovním postupu zvolíme, to ponechávám na dobrém svědomí a vědomí každého z nás.

---