Bič z hrocha

Někdy si myslím na
svobodu zhozenou
houpačkou do písku
pískovišť formiček
jež rozbořit
chce stavitel-
ův syn zrozen v
znamení peněz
zhmotněných v materiál
spočítaný v
účetních knihách
umění života

můj pokoj je prázdný
možná je i špinavý
není bezdušný je
to vítr ztracený v
čtyrech stěnách

bez-nahoře-

-naděje-

Identita průhledná
jako celoflán
nepřístupná poušti
pyramidy stín
vrhající všanc
písku zlatému otroků
tisíce stavících monstrum
pro strom hříchu
kousnutí hranice
plynoucí pokožkou
těla ze žebra
skovaného nití
chtěného žítí záporu
pomlčky mezi
slovíčky

jo a ne

takový krásný
šedivý nebe
z kterého šine se
mašinka bouřky
vptylené v brázdy
polí zelených tak
světle neuzrále
se stavící k problémům
otázky bytí se
v komůrce pro malé
cvrčky šidící cirkus
svým divadlem
šílenství smrti
v okamžik odevzdej
své duše do péče
mé pohostinné bábovky - 

-Jestlipak ti připomíná

květ jahody zprzněné

svým žalem malou

studánku vně lesů

luk a šíp jenž vede

tasemnici úpatím

stvolů k hadovi

přeživšímu z minulé

doby do doby omylů

hrajících čardáš

pro Dvě versty kýblů

pravody hnijící v

jámě závody o

nejčistší zuby nebere

konce v pračce

hrsti kondomů orlů

hrajících v šach

svých dlah Dvou

ruk skřípnutých

náhodou v prak

zatuchliny mezi

Dva břehy rákosí

co nekosí není

ani na jedné straně

beze zbraně Tajemství

nezůstane

než památka na

věneček celistvosti

Čelisti.