Jak jsem se opil

Jak jsem se plavil Jsou to takový povídky co jsem posbíral na cestách (nebo spíše po hospodách), něco jsem zažil a spoustu si toho vymyslel. Většinou jsem to psal na lodi, když jsem vzteky nemohl spát. Utíkal jsem z reality, prostě pryč! Bude-li to někdo číst, tak předem děkuji za Váš čas.

Jak jsem se opil
(aneb krátký monolog a krátká píseň)

… sedím u baru v ňáký hospodě a popijím pivko za pivkem. Občas si objednám kořalku, pomalu ji polknu a … zase nic. Tak sedím dál a koukám na sebe přes pult, jak se můj obraz odráží v zrcadlových vitrínách. Nic víc, jen se pomalu opíjím. Pozoruji se v zrcadle a nutno říct, že nic moc takhle pít ve dvou! Tak si radši objednám další oblbovák. Hosti se mění, mně to leze do hlavy a čas běží mimo tenhle lokál. Nevím ani jak, ale dali jsme se s barmankou do hovoru a tak už pijeme tři. Ona, já a já.

Šlo nám to asi dobře, protože se probouzím s hlavou jako střep! Odtrhnu pomalu jazyk od zbídačeného patra. Mlasknu. Což zní jak vlhkej kapslík. Prásk!

Bojím se otevřít oči, protože vůbec netuším, kde vlastně jsem. Šmátrám opatrně rukama. Tápu, ale nahmatávám jakousi flašku a bez ohledu na její obsah ji vymlasknu na ex. Měl jsem štěstí byl to lahváč.

Dodám si odvahy a pomalu mžourám. Nejdřív jedním a pak i druhým okem!? Uvědomuji si, že vlastně ležím na zemi, vedle manželských postelí a nade mnou trčí tři bosé nohy! Vůbec nechápu, co se naskýtá mému pohledu!

Okamžitě si zadám, "Tělo mně mučí". Já zírám do zdevastovaného pokoje. "Ale toho poblitýho chlapa nahoře na posteli neznám!?" Slyším se jak skřehotám. Chlap je celej nahej a hnusně smrdí. Svoji chlupatou ruku má nacpanou v rozkroku jednonohý báby, která vypadá ještě hůř než on. Odvrátím pohled, ale vůbec si nepomůžu! Vlevo, hned vedle mě, se válí na zemi nějaká kozatá děvka neurčitého stáří. V podstatě si na jednom z těch žoků leží a z otevřených úst ji vychází smrad jak z kravína.

Pomalu se mi začíná zvedat žaludek! Proto se otáčím stranou, ale ještě v poslední chvíli, před mým startem na záchod, stihnu zahlídnout její obrovský klín, který vypadá jako rozseknutá medvědí záda! To mě vyburcovalo, že se ze zbytku sil zvedám a klopýtám do koupelny. Přehlížím další naháče, poházených bez ladu a skladu, ale zakopávám a tak jak jsem byl, bez šatů, rozrážím dveře a padám hubou rovnou před mísu. Ztěžka zvedám hlavu, abych si ulevil, ale nahoře sedí neoděná servírka z té hospody a rozkoročmo trůní. Huláká mně neznámej hit: "Óóvv láávmí bejby blůs" a hltá vodku rovnou z flašky.

Poblijují ji! Pak ještě vanu a všechno okolo. Vůbec si toho nevšimla a pokračovala si v tý svý parádě dál. Tak jsem se rychle opláchnul a nechal jí o samotě. Trochu se mi ulevilo, ale radši jdu hledat v tom chlívku svoje věci. Prohrabávám se tím bordelem, od lahví, zbytků jídla, časopisů a video kazet po propocený torza spodního prádla všech velikostí a barev. Všechno je všude! Podvazky (ne moje) jsou na věšáku, slipy ( taky ne moje) ve dřezu, ženský spoďáry v květináči. No nádhera! A po dalších dílech se tak po různu válí ostatní, se kterými jsem asi toto pomohl vykonat. Pomalu jsem na sebe naházel svoje svršky. Komplet, jen musím najít druhou botu a svetr. Botu objevuji pod hromadou věcí na stole. Ale jak ji vytahuju, tak najednou bác! Na zem padá peněženka i s doklady. Kartičky se rozletí po podlaze, drobný se kutálej po podlaze. Nějaké klíče padaj taky na podlahu. Rychle se to pokouším posbírat, ale osazenstvo se díky hluku začíná probírat a zírají na mě. Ještě stíhám omrknout občanku v mých dlaních a srandovně se dozvídám, že nocležnici vedle mě bylo šedesát čtyři let!

Docela síla tenhle halďák!

Než se vzpamatujou opouštím ožralé naháče, svetr ponechávám svému osudu a řítím se barákem ven, na ulici. Vyrážím mezi oblečené lidi a hlavou se mi honí, že bych s těma holkama měl už pomalu přestat!

Pak jsem se vzbudil a loď si to pelášila v mlhavém jitru dál, dál od domova, dál do neznáma.

---