Každý z nás

Každý z nás

na tomhle světě, žije ve svém světě

- každý z nás má svůj model reality -

model, který obvykle

považujeme za jediný možný...

" k vlastní škodě, ovšem "

něčemu věříme, něčemu nevěříme

Každý to má stejně, každý to má jinak

Tunu nesmyslů a dogmat

pochytáme v těch budovách,

kterým tuším říkají školy,

to jsou ta dobře známá místa,

" kde vědí "

a kde se rodí občané...

kde to s náma myslí myslím dobře...

Chyceni v systému stejně popletených,

obtěžkáni nachytaným, převzatým a neprožitým,

utváříme si své vlastní náboženství

zapomínáme na sebe, na svoje

...tabula rasa...

Jen co vypadnem z mámy, začíná drezůra

Oni to s náma myslí myslím dobře...

Zapomínáme se sami sebe ptát

a sami si i odpovídat

Vlastně zůstáváme sami v sobě docela umrtvení,

dokud se z tohoto přežívání jednou neprobudíme,

nebo nás neprobudí někdo jinej...

většinou to bere na sebe náš vlastní život

- nespokojenost je dar !!!

Do té doby zůstáváme za plotem

a říkáme tomu:

" spořádaný život v souladu se společností "

Tento model určuje

co " můžem a nemůžem " prožívat

a následně nám i vytváří právě prožívanou realitu,

podle které řídíme svoje životy

- v které se zuby nehty snažíme udržet -

vítězit i prohrávat, nacházet i ztrácet

...tak nějak skutečně  fungujem...

 úděsná skutečnost, že?!?

Ooooo, jaká to nečekaná radost

- když se v ní, " jistě čistě " náhodou:-)

společně " bytostně " setkáme

a zjistíme, že to jde i jinak

- že ten mizernej svět zkrátka není černobílej

Někdy se nám pojmy stanou vězením

a pak je každá návštěva

v naší kobce předpokladů vyvažována zlatem

A přitom by kolikrát stačilo tak málo...

prostě si uvědomit,

že neexistuje v tomhle vesmíru nic,

aniž by nebylo udržováno...