Myšlenky jako ještěrky

Někdy mám sto chutí, nahlédnou lidem do hlavy. Jak to tam chodí? To je pro mě k nepochopení. Než se mi to podaří, nahlédnou a pochopit, udělám první krok a povím vám, co se děje v hlavě na mém krku. Mě v hlavě běhají myšlenky jako ještěrky. Jen vidím jak se to mihne a zase a zase. Jéje to jich je. Tahle je zajímavá. A tahle? Dokonce velmi. Chvilku postojí, pak mrsknou ocáskem zakmitají nožičkama a jsou fuč. No nic, domyslím to příště. Však už běží další. Chytám ty hbité potvůrky. Chytám je za ocásky. A cpu je do slov, do vět,do souvětí, abych se o ně podělila s celým širým světem. Toto ale dopadá. Ocásků mám plné hrsti a myšlenky skryté ve někde skulinkách mozkových závitů. Vždycky jsou rychlejší než já. Alespoň jednou jedinkrát bych chtěla polapit některou celou. Chápejte některou z těch vzácných exemplářů. Ne takové ty obyčejné, co se honí hlavou kdekomu. Nedá se ani říct honí, spíš se plazí se ti kříženci s lenochodem. Takové umím chytat už odmala: „Mámo, já mám hlad“. Jo, kdybych tak chytila tu mou ještěřičku z nejješterkovatejších. A celou! Dala bych si ji zarámovat, sepsala bych tlustou knihu a ještě by zbylo na televizní seriál. Někdy, když zatajím svůj dech a svou pozornost rozsvítím jako slunce, najde se jedna přesně taková, nádherně vybarvená, elegantní, vzácná, a ta se zastaví, téměř zkamení a vyhřívá se. Ta je úžasná. Je geniální. Je neotřelá, původní, převratná…Počkej,… ještě vydrž,…ták, hezky stůj, maminka ti neublíží, jen tě vměstnám do slov, do vět, do souvětí, podělím se o tebe s celým širým světem…, tak počkej… Chňap. Měla jsem myšlenku. Zcela geniální. Neotřelou, původní, převratnou… To, co tady čtete, je její ocásek.

---