Daleko jest...

Všude se píše a říká,

„bojuj ze to, kvůli čemu Tvé srdce vzlyká,

že to potřebuješ aby mohlo dýchat.“

Ale jak bojovat, když daleko jest,
vzduch mého srdce, žíla mé krve?

Smutný je, jen tak sedět a
čekat na zázrak.

Do breku mu je, když vidím tu propast,
která nás dělí.

Slzy mi tečou po tváři, když si uvědomím,
že jsme tak odloučení.

Nemůžu hladit Tvou tvář,
dívat se Ti hluboko do očí a
přivádět Tě na jiné myšlenky.

A proč?

Protože jsme tak moc vzdálený!