la vanité

Uprostřed tanečního pohybu...

dřevění mi nohy.

Dřevění tak radikálně a rychle, že padám na tvář.

Ležím na zemi rozplácnut a umořen jako volské oko na pánvi.

A místo žloudku

úsměv v koutku.

Vstávám a vystavuji se tak repríze stejné situace,

samozřejmě opakuji tuto demonstraci fyzikálních zákonů

o čtyři minuty později a o dva metry dále.

Padám na druhou stranu tváře...

a poražen usedám ke stolu,

přemýšlím jak předejít.

poslouchám přátele,

odpovídám jim a vzápětí pokládám také otázku?

Smiřuji se s nejistou odpovědí,

o níž se domnívají, že je dostačující.

Procházím davem pro pití a pozoruji vrávorající siluety,

které nesou známé i neznámé tváře.

Obklopen zábavou odvažuji se stanout

problému prohrané bitvy.

U baru si vypůjčuji tvář chápavého barmana,

tvář bezstarostnou a svým způsobem šarmantní...