Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Tento text bohužel pramení z mých čistě osobní zkušeností.
Zažíval jsem o těch prázdninách poměrně časté pocity nudy. Možná nedostatečná míra melancholie či osobní mladistvá nevyzrálost byly příčinou mé částečné apatie vůči všem rozbujelým krásám přírody. Navždy mi zřejmě zůstane záhadou,z jakých že pochybných pohnutek jsem onu osadu s marnými ambicemi stát se vesnicí zvolil za místo svého téměř tří týdenního pobytu. Skupina lidí přibližně mého věku,s níž jsem si mohl potenciálně rozumět,byla reprezentována jedním od narozením mírně postiženým hochem a dvěma konzervativně šikanující výchově podléhájícími děvčaty. Dějištěm veškerého kulturního dění, jakousi Mekkou zábavy,zde byla zakouřená hospoda s vrzajícími stoly a vulgárními obrázky pokreslenými stěnami. Desátá hodina večerní se pravidelně stávala mezníkem,kdy srozumitelná komunikace ustoupila směsici perverzních opileckých výkřiků a hlasitého chrápání. Přesto,nebýt jisté všudypřítomně vlezlé,nedotknutelně nezničitelné síly,žili by ti lidé naprosto šťastně a spokojeně.
Zdravé jádro,jak se jeho členky nepříliš originálně pojmenovávaly,disponovalo čistě absolutní mocí. Pět žen, převážně středního věku, s arogantní zlovůlí manipulovalo s osudy nic netušících obětí. Pro venkov typické fámy a pomluvy dokázaly povýšit do podoby obzvláště hrůzné. Denně se scházely před jediným,notně kontrastně působícím panelovým domem,shromažďovat své fiktivní teorie,jež se postupně transformovaly v neodvolatelné rozsudky. Byl jsem bezmocným svědkem několika takovýchto ponižujících nařčení. Ve své profesi úspěšná absolventka vysoké školy se stala notorickou kleptomankou,muž zastavivší se na kus řeči s dávným kamarádem z vojny promiskuitním homosexuálem,šťastný manželský pár tyranem vlastních dětí. Boj proti fanatické úzkoprsé zatrpklosti byl alfou a omegou veškerých mých úvah a plánů. Palčivě jsem však pociťoval nuzný nedostatek jakýchkoliv účinných zbraní. Prosředek,který jsem nakonec zvolil,se ve své zdánlivé jednoduchosti zdál být pouhým výkřikem do tmy. Vyhození hlavního jističe a následné přerušení dodávky elektrického proudu pro celý dům bylo jediným vyústěním mých pomstychtivých kalkulací.
Tuto sabotáž jsem opakovaně páchal v průběhu kýčovitě sentimentální telenovely,jejíž bylo Zdravé jádro náruživým divákem. Dobře jsem si uvědomoval přízemní zoufalost svého počínání. Byl jsem křesťanským misionářem v klášteře Zen buddhismu,daňovým výběrčím vietnamských obchodníků,Donem Quichotem bojujícím s větrnými mlýny. Své dopadení jsem popravdě očekával daleko dříve,než k němu skutečně došlo. Místo neúprosně razantního úderu koštětem či jiným,neméně hodícím se předmětem do hlavy,mi však kdosi zlehka poklepal na rameno. Stál přede mnou na první pohled ustrašeně vyhlížející muž,od hlíny zašpiněná chodidla vměstnaná do očividně malých cuklí značky Tempo,nepřirozeně tenké nohy ukryté v plandavých teplácích,úzký chvějící se hrudník zakrývalo zažloutlé tílko. Jeho psí oči se na mě upíraly s obdivnou úctou. Četl jsem v nich ty léta potlačované výbuchy spravedlivého hněvu,ty nenaplněné sny o zdravé mužské ješitnosti,ty řady neuskutečněných zlomových rozhodnutí,to přísně utajované rozjímání nad dominantním postavením ve vlastní rodině. Stál přede mnou manžel nekoruvané královny Zdravého jádra.
Bolestivou námahou supící autobus se neochotně posouval k vrcholu zalesněného kopce. Mlčky jsem zabláceným oknem sledoval jednotlivé vzdalující se stromy. Na prahu nového kolotoče starostí a povinností jsem se necítil příliš odreagován. Zvolna jsme se blížili k ostré pravotočivé zatáčce. Nastal okamžik skutečně poslední šance ohlédnout se za bezstarostnou idylou venkova. Neudělal jsem to.
Jakoby to nemelo pointu... ale fajn, zdilim tvoje pocity, tuhle jsem sedela presne v takove hospode jakou popisujes v jiste jihoceske vesnici, rozhlizela jsem se kolem a z toho co jsem videla mi bylo opravdu, ale opravdu zle.
Písmák