Jiná

...

Jiná

 

 

S každou kapkou co spadne,

moje duše tiše vadne,

Jako kytka něžná,

nejsem,

 já jsem běžná…

 

Jsem zkrátka normální,

každý mě vyhání.

Ploužím se městem dál,

přes ten velký prázdný sál,

 

kde mě každý zná,

tak proč se mě ptá?

Já jsem morální,

nejsem normální?

 

Já jsem jiná,

 jsem jiný svět,

jsem prapodivný květ,

který nikdo nemá rád.

A já doufám,

snad

že se změní,

v ten můj,

skrývající neviditelné jmění…

---