Úspěch

Znáš to.
Přičichneš-li si, na patře sladce ulpívá,
Sice těžká jeho vůně, přec je tak líbivá.
Důvěrně znáš ho, tak jako já,
Když ti ten hajzl náruč otvírá.

Proč ale tobě?
A proč i jiní se v něm jak v dešti smáčí?
Prostě mě vynechal? Proč MŮJ život neroztáčí?
Ále co..., i přesto ho znam,
ačkoliv jsem k němu "nepřizván".

Jo, jo. Je to tak.
Neřídím svět, nejsem kravaťák.
Na co se ohlížet, když nemám v davu slávu?
Místo bublinek snídám prostě kávu.
Jo, jo. Je to tak, nemám Úspěch, jsem tedy vrak.

Znáš to.
Cítít je z každýho, kdo se davům klaní.
Těžký jak vůně upocených dlaní.
Důvěrně znám ho jako ty, a taky se mi líbí.
Jenže má ruka zhrubla každodenní pílí.

Hmm, Úspěch, to je ono.
Smetanoví lidé pro svoje úsměvy maj u nohou světy...
Koho zajímá tráva zelená, vždyť čichají své kokainové květy.
Divoce tančí palcovým titulkům, smrt zde vítaná a hrdě chodí v rudém.
Dvořit se ovečkám platícím přízní a duševním dluhem...

Jo, jo. Úspěch. To je ono. A jak se za ním hnali!
Vyřiď, ať prominou mi, že nevolám teď sláva,
když díky mejm rukám doteď spokojeně žrali.
Než po nich začnu uklízet, jdu si dát průměrnýho páva.

---